Jedině On

#29

Pohled Lucky

S úsměvem jsem se odlepila od Martina a vykročila směrem k jezírku. Klekla jsem si na břeh a ponořila ruce do křišťálově čisté vody. Vytvářela jsem svými prsty cestičky na vodní hladině. Martin ke mně přišel, chytnul mě okolo pasu a pak se svými rty přisál na můj krk. Bože. Jak já tohle miluju. Naklonila jsem hlavu na stranu a tím mu umožnila lepší přístup k mému krku. Skousla jsem si spodní ret. ,, Víš, že jsi hrozně roztomilá, když tohle uděláš?" zasměje se Martin, s pohledem upřeným na můj krk. Nad jeho slovy se pousměju, chytnu ho za ruku a svalím se na zem, načež ho stáhnu s sebou. ,, Heej!" vypískne a převalí se tak, že leží nademnou a já mohu pohnout maximálně tak očima. V tichosti ležíme vedle sebe a užíváme si přítomnost toho druhého. Najednou si vzpomenu na realitu a všechna dobrá nálada ze mě rázem vyprchá.
     

       ,, Tyhle chvilky mi budou hrozně chybět.." řeknu a myslím to smrtelně vážně. Život bez něj? To si neumím představit. Miluju ho, hrozně moc ho miluju, a jediné co chci, je být s ním. Proč bych se měla stěhovat k někomu, komu na mě nezáleží, neustále mi nadává a nejraději by byl, kdybych nebyla? Proč?! Ne, takhle to nechci, takhle to sakra nemá být. Co jsem komu uděla? Každopádně mě za to karma krutě potrestala. A co Lucka? Ještě to ani neví. Jak se bude tvářit? Naštve se na mě? Najdu si nějaké kamarády tam? Co když ne? Co když mě budou znovu šikanovat? Co když se Martin zamiluje do někoho jiného? Co když..-"

       ,, Lásko.." vzdychne Martin a přeruší tak moje zoufalé myšlenkové pochody. ,, .. Nemysli na to." ,, Nejde to," zaúpím a zabořím tvář do Martinova ramene. ,, Něco vymyslíme." ,, Ale co?" V mém hlase je slyšet zoufalství. ,, To ještě nevím.. Ale teď se tím netrap." Martin se trochu nadzvedne, podepře se levou rukou a prsty pravé ruky mě pohladí po tváři. Usměju se a rychle si setřu slzy, které si opět našli cestu z mých očí. ,, Nebudeme na to myslet,jo?" zašeptá a pomůže mi vstát. Chytne mě za ruku a vykročí k cestě, odkud jsme přišli.

 

     ,, Kam jdeme? Jsme tu sotva 15 minut," podivím se. ,, Chci ti toho ještě spoustu ukázat." usměje se a stiskne mou ruku pevněji. Zastavím se. Martin se na mě překvapeně podívá. ,, Miluju tě," vyhrnu. ,, Já tebe taky." jeho úsměv se ještě rozšíří. ,, A teď pojď," dodá a znovu vykročí směrem k městu.

Po ' trochu delší pauze nový díl. Wow. Omlouvám se všem, co na tenhle díl čekali, že jste museli vydržet tak dlouho. Nějak nebyla nálada, nápady, a tak, no.. Snad už to teď bude jenom lepší.