Jedině On

#16

Pohled Martina

,, Kurva, mě bolí hlava,'' zahuhlal jsem do polštáře a unaveně otevřel oči. Co jsem to včera dělal? Vůbec nic si nepamatuju. Ale asi jsem to hodně přehnal. Posadil jsem se na posteli a chvíli čekal, až opadne první bolest hlavy. Pak jsem se dopotácel do koupelny a opřel se o umyvadlo. ,, Už nikdy nebudu pít.'' oznámil jsem poté, co jsem se podíval na svůj odraz v zrcadle. Martine Martine, není to zbytečné slibovat, když to stejně nedodržíš? Zasmál jsem se sám pro sebe a prohrábl si vlasy. Chvíli jsem čekal u záchodu, ale když se můj žaludek trochu vzpamatoval a řekl si, že zvracet nebude, dokolébal jsem se do kuchyně a vyčerpaně sedl ke stolu se skleničkou vody a práškem v ruce.

Hodil jsem ho do sebe a těšil se, až ta bolest přestane. Zrovna jsem se zaposlouchal do toho krásného ticha, když se najednou ve dveřích obýváku objevila máma. Hned jak mě zahlédla, přišla ke mně a naštvaně se na mě podívala. ,, Nepřehnal si to včera trošku?'' zvýšila hlas a mně začínalo chybět to krásné ticho. ,, To si nemůžu vyjít s kamarádama?''Zeptal jsem se ublíženě a snažil se zmírnit bolest hlavy. ,, O to mi nejde, na to už jsem si zvykla, že se s nima občas ožereš, jde mi o tu chudinku holku, kterou si tu seřval, když si byl na mol.'' dokončila naštvaně a čekala na moji reakci. Co? Jakou holku? Co jsem řekl? Nic si nepamatuju.
,, J-jakou holku?'' zeptal jsem se trochu překvapeně. ,, Jo tak pan ožralý si to nepamatuje?'' řekla ironicky a pokračovala.

,, Lucka se myslím jmenovala. Čekala tu na tebe skoro čtyři hodiny, chtěla si s tebou promluvit, prý jste se pohádali, a když si konečně přišel, rozzářila se štěstím, který jí ale přešlo ve chvíli, kdy si na ní začal řvát.'' znovu zvýšila hlas a tím mi opět vyvolala prudkou bolest hlavy. ,, Cože? A-a co jsem řekl? A jak reagovala?'' ptal jsem se překvapeně. ,, Že nemáte o čem mluvit, a že ti má zmizet ze života, a myslím, že jsi jí řekl krávo, nebo tak nějak. Rozbrečela se a odešla. Doufam, že si spokojenej. Jo a, tohle ti tu nechala.'' hodila po mě balíček a práskla za sebou dveřmi. Seděl jsem s otevřenou pusou a koukal na ten balíček. Ona mi koupila moje oblíbený cookies a chtěla si to vyřikat. A já kretén jsem se musel ožrat. Kurva! Fláknul jsem pěstí do stolu, čehož jsem následně hned litoval.

Co mám teď sakra dělat? Jít za ní? Asi jo. Ale nevím, co chce řešit. Nic ke mně necítí. 'Podváděla' mě s tím idiotem a ještě k tomu mě nechala myslet si, že ke mně opravdu něco cítí. Jen tak nějaká omluva nestačí. Sice jsem pořád nevěřil tomu, že by byla něčeho takového schopná, ale jinak jsem si to nedokázal vysvětlit. V tomhle stavu ale za ní nemůžu jít. Doťapkal jsem do koupelny a dal si ledovou sprchu. Trochu mě to probralo a zdálo se, že i prášek začal zabírat. Popadl jsem do ruky mikinu a vyrazil z domu. Sice mi bylo furt blbě, ale už to bylo o něco lepší, než předtím. Byl jsem pořád naštvanej, ale zajímalo by mě, co mi chtěla včera říct. V duchu jsem se proklínal, že jsem se ožral, protože nikdy bych se takhle k holce nechoval. Nedokázal bych jí nadávat, pokud by si o to přímo neříkala.

Doloudal jsem se k jejímu domu a nervózně zazvonil. Chvíli se nic nedělo, ale pak jsem uslyšel pomalé krůčky blížící se ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechl a čekal na ni. Pomalu otevřela dveře a já se trochu lekl toho, jak vypadala. Pořád z ní vyzařovala její krása, to se nedalo přehlédnout. Ale její opuchlé rudé oči naznačovaly, že celou noc nespala, a nejspíš brečela. Kromě rozcuchaných vlasů byla trochu pobledlá a každou chvilku si otřela slzy z očí. Udělalo se mi špatně při představě, že za to nejspíš můžu já. ,, Ehm, ahoj, já.. Můžu na chvíli dál?'' vykoktal jsem ze sebe a ona pomalu odstoupila ode dveří. Vešel jsem dovnitř a sedl si k ní ke stolu.

,, Co chceš?'' zeptala se potichu. ,, Promluvit si. Ale nejdřív bych se chtěl omluvit za včerejšek, víš, no, já.. byl jsem opilej, vůbec mi to nemyslelo, nezlob se. '' ,, Najednou si chceš promluvit? To už jsem ti já kráva na to dost dobrá?'' ,, Vážně promiň. Nechtěl jsem tě urazit, ale alkohol mluvil za mě.'' ještě jednou jsem se omluvil a nervózně si prohrábl vlasy. ,, Už to nebudem řešit.'' rozhodla a pokusila se o úsměv, ale moc se jí to nepodařilo. ,, A.. K tomu pondělku.. Viděl jsem něco, co jsem vidět fakt nechtěl. Nečekal jsem to, vážně bych to do tebe neřekl. Mohla si mi to alespoň říct.'' Pokračoval jsem a snažil jsem se bejt alespoň trochu hodnej, protože jsem byl fakt naštvanej a můj výbuch vzteku bych jí vážně nepřál. ,, Co jsem ti podle tebe měla říct?!'' řekla najednou o něco ráznějším hlasem. ,, Třeba to, že se tajně stýkáš s Jamesem?? Že s ním jsi, nebo tak něco?!'' zvýšil jsem hlas a musel jsem zatnout ruce v pěst, abych nevybuchl. Jestli mě chce vyprovokovat, jde jí to dobře.

,, Jenže my spolu nechodíme!'' zařvala a podívala se na mě. ,, Šla jsem do školy a on mě chytil. Zatáhl mě tam někam ke stromu a začal mě osahávat. Myslíš, že mi to bylo příjemný? To teda nebylo! Nesnášim ho, nechci s nim nic mít. Snažila jsem se mu vykroutit, ale držel mě moc pevně. Pak se mě pokoušel políbit a přišel si ty. Myslela jsem, že mi pomůžeš, ale ty ses místo toho zachoval takhle! Byla jsem na dně, totálně! Nevím, jestli jsem víc vytočená z toho, že na mě ten idiot šahal, nebo z toho, že si mi nevěřil a ani si mě nevyslechl! Jak sis doprdele vůbec mohl myslet, že bych něco takovýho udělala? Že bych ti něco takovýho neřekla? To mě máš vážně za takovou mrchu? Nenechal si mě ti to vysvětlit, prostě sis myslel, že jsem obyčejná děvka! A to mě asi mrzí ze všeho nejvíc!'' zařvala a pak si vyčerpaně schovala hlavu do dlaní a potichu vzlykala.

Seděl jsem naproti ní s otevřenou pusou, a nevěděl jsem co říct. To jsem fakt nečekal. Ale celý mi to začalo dávat smysl. Ten idiot! Ještě, že jsem mu dal pořádně do držky. Ale zasloužil by si zhebnout. Cítil jsem se hrozně. A chápal jsem, jak se asi musela cítit, když jsem po ní hodil tu růži a utekl pryč, aniž bych jí ochránil. Nezasloužím si ji. Jsem jenom žárlivej vůl. ,, Luci? Lucko, prosím neplač. Nesnáším pohled na to, když pláčeš, když se trápíš, i když za nic nemůžeš. Podělal jsem to. Ale v tu chvíli.. To vážně tak vypadalo, co jinýho jsem si o tom mohl myslet? Měl jsem tě vyslechnout, ale to už teďka nezměnim a strašně mě to sere. Nezasloužím si tě. Promiň mi to.'' řekl jsem a pohladil jí po vlasech. Chtěl jsem odejít, ale zastoupila mi cestu. ,, Prosím, nechoď nikam. Já už se nechci znova trápit.'' vzlykla.

,, Nenecham tě se trápit. Už nikdy. Odpusť mi to, prosím. '' řekl jsem a pevně ji objal. Taky se kě mně přitiskla. ,, Odpustím. Ale slib mi, že už si o mně tohle nikdy nebudeš myslet." řekla potichu. ,, Přísaham.'' Řekl jsem, a objal ji ještě pevněji.

Zas povinně přečíst! xD Určitě jste si všimli, že jsem změnila cover a název knihy :o Doufám, že se líbí *-* Děkuju Amarasmile za cover c: Taky jste si mohli všimnout, že tahle kapitolka je o něco delší, a to proto, že jsem na dovolené a nestíham tolik psát a vydávat kapitoly každý den. Takže když už po dlouhé době vyšla kapitola, chtěla jsem, aby byla delší. Doufám, že se nezlobíte. ^^