Jedině On

#13

Zavřela jsem oči a s myšlenkou na jeho slova 'Pro tebe cokoliv' jsem mu spokojeně usnula v náručí.

Pohled Martina

Koukal jsem nepřítomně před sebe a užíval si to objetí. Stále jsem jí hladil po zádech a ona ke mně byla spokojeně přitisknutá. Přemýšlel jsem nad tím, jak to uděláme zítra. V tomhle stavu nemůže jít do školy a já jí tu samotnou nechat nemůžu. Zavolat tu její tetu na hlídání by asi nebylo nejlepší, mohla by si totiž všimnout, že se Lucka řeže. Pořád mě to mrzelo a byl jsem na ní trochu naštvaný, protože pohled na to jak si ubližuje, mě ničil. Asi se chovám jako citlivá holka, která se zamilovala do nějakýho úžasnýho sportovce. Jenže ona pro mě byla celý svět. Psali jsme si skoro pořád a vídali jsme se celý den ve škole, den se dnem jsem si k ní budoval větší a větší vztah. Nevím jestli ona cítí to samé ke mně, ale rozhodl jsem se, že to jen tak nevzdám. Ona mi stojí za to trápení. Její nádherné oči, ve kterých je tolik radosti, ale zároveň starosti a utrpení. Její nádherná postava, úsměv, který mě vždycky dokáže potěšit. Každá chvíle s ní je nezapomenutelná. Výborně Browne, už je z tebe dokonalá vlhká fanynka. Zlepšuješ se, blbče. Ještě chvíli jsem se hádal sám se sebou, když jsem si najednou všiml, že její sevření povoluje.



Pomalu jsem se otočil a pousmál se. Je roztomilá, když spí. Opatrně jsem jí položil na postel, přikryl jí a odešel do kuchyně. Seděl jsem u stolu a přemýšlel, jak to udělám zítra. Z přemýšlení mě vytrhli kroky. Zvedl jsem se a šel těm krokům naproti. Uviděl jsem Lucku, jak se zoufale snaží sejít schody. Musel jsem se zasmát, vypadala komicky. ,, ha ha ha.'' Uslyšel jsem ironický tón a tak jsem jí se smíchem pomohl dolů. ,, To jsi tak unavená?'' zeptal jsem se překvapeně. ,, Né, ale po těch lécích jsem trochu mimo,'' pokusila se o úsměv a šla si natočit pití. Pak si sedla ke stolu a všimla si mého zamyšleného výrazu. ,, Nad čím koukáš?'' zeptala se roztomilým hláskem. ,, Nad tím, jak tě omluvit zejtra ze školy.'' ,, Nepotřebuju omluvit, zvládnu to, věř mi,'' řekla klidně. ,, Seš si jistá?'' zeptal jsem se trochu překvapeně. ,, Jo,'' usmála se a šla si zpátky nahoru lehnout. ,, Dobrou, zlato,'' řekla a to poslední slovo krásně zdůraznila. Uchechtl jsem se a šel si lehnout na gauč.





Pohled Lucky

Ráno mě probudila ta satanova krabička, kterou jsem měla každý den chuť roztřískat o zeď. S lehkou nechutí jsem vstala z postele a dávala si pozor, abych se zbytečně neopírala o levou ruku. Pocítila jsem značnou únavu, takže jsem do koupelny došla o něco pomalejším tempem. Opláchla jsem si unavený obličej a sepla vlasy do drdolu. Převázala jsem si ruku, naházela do sebe léky, oblékla si světle fialovou mikinu, bílé džíny a bílé tenisky a naházela učení do tašky. Hm, na to, že je poslední tejden školy, se ještě docela dost učíme. Povzdechla jsem si a sešla do kuchyně. Cestou jsem se zastavila u obýváku, když jsem uviděla Martina, jak spokojeně spinká na gauči. ,, Vstávej!'' pohladila jsem ho po vlasech a on unaveně otevřel oči. ,, Za půl hodiny máme bejt ve škole, tak bejt tebou bych sebou hodila. Papa,'' zasmála jsem se a dala mu nevinnou pusu na čelo. Sešla jsem schody a vyšla z domu.




Kráčela jsem po svojí obvyklé cestě. Až na bolest v levé ruce a únavu jsem byla docela šťastná. Asi to bylo kvůli Martinovi. S úsměvem na tváři jsem se blížila k tomu mučícímu zařízení, i když jsem z toho nebyla nadšená. Vešla jsem za roh a před sebou jsem spatřila tu obrovskou, nechutnou mučírnu. Ušklíbla jsem se a teď už s menším úsměvem jsem pokračovala v cestě. Najednou mě někdo zatáhl ke stromu. Vyděšeně jsem vyjekla a otočila jsem se na tu osobu. Ja-James??? Co ten po mně chce?? Chtěla jsem se otočit a odejít, ale pevně mi stiskl předloktí. ,, Co sakra chceš blbče?'' vyprskla jsem. Chytil mě za boky a přitáhl mě k sobě. Nahromaďoval se ve mně vztek a nenávist vůči němu. ,, Tebe kotě,'' řekl tím jeho nechutným hlasem. Z toho mi naskočila husí kůže a vlepila jsem mu facku. ,, Ale ale, ono to má drápky,'' ušklíbl se a chytil mě za zadek. Snažila jsem se z jeho sevření vykroutit, ale držel mě až moc pevně. ,, Pusť mě, ty idote!'' zařvala jsem a marně se snažila z jeho sevření vykroutit.



Místo toho se na mě ale nalepil a začal mě líbat. Pokoušela jsem se mu uhnout, ale nebylo kam. Najednou se stalo něco, co jsem si nepředstavovala ani v nočních můrách. ,, LUCKO?? C-co to děláš?!'' uslyšela jsem známý hlas. Jamesovo sevření povolilo a já se rychle rozběhla k Martinovi. Chtěla jsem ho obejmout ale on o krok ustoupil. ,, M-Martine , on mě-'' ,, Jo, líbal, všimnul jsem si, díky!!'' přerušil mě. ,, Vyprávěla si mi, jak moc ti ublížil, a přitom se tu s nim líbáš?? To jsi mi to nemohla říct na rovinu?! Myslel jsem, že mě máš ráda,'' zařval. Otřela jsem si slzy, které si hledaly cestu z mých očí. ,, Martine, já ti to vysvětlím. Mám tě-'' vzlykla jsem, ale opět mě přerušil. ,, Nepotřebuju nic vysvětlovat, jdi si za nim!'' řekl zničeně a začal se hrabat v batohu. Vytáhl z ní růži a hodil jí na zem. ,, Tohle jsem ti koupil. Ale očividně ten tvůj miláček ti dal něco mnohem lepšího!'' prsknul a odešel směrem ke škole. Zničeně jsem dopadla na kolena a koukala jsem, jak odchází pryč. Vzlykala jsem a přísahám, že v tu chvíli jsem chtěla umřít. Ignorovala jsem udivené pohledy ostatních. Ignorovala jsem Jamesův vzdalující se smích. Třesoucí rukou jsem vzala do ruky tu růži. Přitiskla jsem jí k sobě a otřela si slzy z očí. Pomalu jsem vstala a s neustávajícím pláčem jsem se loudala směrem ke škole.




Vešla jsem do třídy a sedla si na své obvyklé místo. Míša byla nemocná, takže jsem tam byla úplně sama. Seděla jsem a potichu vzlykala. Otočila jsem se směrem ke dveřím, Martin zrovna vcházel do třídy. Ale místo toho, aby si sedl vedle mě, sedl si do jiné volné lavice. Stěží jsem se snažila zastavit další várku slz, která se mi nahrnula do očí. Nevěnoval mi ani jeden pohled. Zbytek dne se mi vyhýbal. Po posledním zazvonění jsem se rozběhla ze školy a utíkala domů. Nikde jsem ho nepotkala. S brekem jsem vběhla do svého domu a vyběhla po schodech do pokoje. Plácla jsem sebou na postel a brečela a brečela. Nebral mi telefon. Bloknul si mě na fb. Moje malé štěstí se začínalo vytrácet. Opět jsem si připadala sama. Nepotřebně. Neměla jsem jak mu to vysvětlit. A to mě užíralo ze všeho nejvíc. Jít k němu domů? Nevím, kde bydlí. Vyhýbá se mi. Na zprávy a volání nereaguje. Všechen vztek, nenávist k Jamesovi, vzpomínky a smutek vypluli na povrch a já nemohla zastavit pláč. Ptala jsem se jenom na jednu otázku. Proč?!