Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

1. Kapitola

Ahoj! Vítám tě u první kapitoly mé fanfikce. Doufám, že se ti bude líbit, a že mi necháš nějaký komentář. Přeji ti příjemné počtení :)

"Hermiono! HERMIONO!"

Seděla jsem ve svém pokoji na posteli a četla si knihu. Matka mě svým výkřikem, který se rozezněl po celém domě vytrhla ze zasnění.
"Co je?" zavolala jsem odpověď přes dvě stěny.
"Někdo za tebou přišel, posílám ho nahoru!"
"Ach jo." povzdechla jsem si, zaklapla jsem knížku a položila jsem ji na noční stolek.
Někdo mi zaklepal na dveře. Vstala jsem a přešla jsem ke dveřím, které jsem hned na to odemčela. Na chodbě stál vysoký muž se stříbrnými dlouhými vlasy a plnovousem. Upřeně mě sledoval černýma očima za půlměsícovými brýlemi posazenými na dlouhém hákovitém nosu.
Na sobě měl dlouhý smaragdově zelený hábit lemovaný zlatou nití.
"Zdravím," usmál se na mě, "Ty budeš asi Hermiona že?"
Přikývla jsem. Pořád jsem z něj nespustila oči.
"Mohu jít dál?" zeptal se muž. Znovu jsem přikývla.
Muž vešel do pokoje a s úsměvem se posadil na mou postel. Zavřela jsem za námi dveře a sedla jsem si naproti němu.
"Jmenuji se Albus Brumbál. Jsem ředitelem školy Čar a kouzel v Bradavicích, kterou budeš, doufejme navštěvovat i ty."
"Čar a kouzel? Ono něco takového existuje?" zeptala jsem se udiveně. Albus Brumbál přikývl a sáhnul si do rukávu. Vytáhl z něj dřevěnou, štíhlou a dlouhou hůlku.
"Na co to je?" zeptala jsem se.
"To je kouzelnická hůlka. Je to nedílná součást každého kouzelníka a čarodějky. Pomocí ní můžeme čarovat. Ty budeš mít taky svoji, ale napřed si ji musíš koupit."
S otevřenou pusou jsem na Albuse Brumbála zůstala zírat. "Vy vážně umíte čarovat?"
Albus Brumbál s úsměvem přikývl. "Ukážete mi to?" Znovu přikývl a mávl hůlkou. 
Z jejího konce vyletěla veliká kytice růží. Albus Brumbál ji chytil a podal mi ji.
"Už mi věříš?"zeptal se.
S úsměvem jsem přikývla, až se mi zatřásly vlasy.
"Já jsem teda čarodějka?" zeptala jsem se.
Albus Brumbál přikývl a vytáhl z kapsy tlustou pergamenovou obálku a podal mi ji. Prohlédla jsem si ji. Byla na ní tmavě rudá pečeť, na které byl zobrazen znak. "To je?-"
"Ano, to je znak Bradavic. Jsou na něm vyobrazeny patroni čtyř kolejí, které v Bradavicích máme. Lev pro Nebelvír, jezevec pro Mrzimor, orel pro Havraspár a had pro Zmijozel."
Otočila jsem obálku, na které byla napsána má adresa.  Podívala jsem se na Albuse Brumbála a když přikývl, tak jsem dopis otevřela. Uvnitř obálky jsem našla dva dopisy. Vytáhla jsem první a rozložila jsem jej. Bylo tam napsáno, že ve škole Čar a kouzel v Bradavicích počítají s mým nástupem a že mám nastoupit na Bradavický express, který odjíždí 1. září v 11 hodin z nástupiště devět a tři čtvrtě na nádraží King's Cross.
"Ehm, pane, jak se dostanu na nástupiště devět a tři čtvrtě?" zeptala jsem se opatrně.
"A jak mám poslat svou sovu, když žádnou nemám?" dodala jsem ještě. 
"Právě proto jsem tady. Vezmu tebe a tvé rodiče na Příčnou ulici, kde ti nakoupíme vše potřebné." 
"Ony jsou tady v Londýně obchody se všemi potřebami? A kde?" Skoro jsem vykřikla.
Albus Brumbál se zasmál. "Když víš kam jít. Mohl bych si jít promluvit s tvými rodiči?"
Odpověděl. S úsměvem jsem přikývla. 
Albus Brumbál vstal a přešel ke dveřím. 
"V Bradavicích se ti bude líbit. A myslím, že jsi velmi nadaná."
Otočil se a zatáhl za kliku. Dveře se otevřely a on vyšel ven na odpočívadlo. 
Znovu jsem se usmála a vrátila jsem se pohledem k druhému dopisu. Byl to seznam věcí, které si mám koupit. Fascinovaly mě. Byly tam samé kouzelnické hábity, cínový kotlík a rukavice z dračí kůže. Nejvíc mě ale zaujaly knihy. Už teď jsem byla zvědavá, co v nich bude napsáno.
Už teď jsem věděla, že si nekoupím jen to, co je předepsané...