Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

12. Kapitola

Lidi, zase další děkovačka!  300 přečtení! (Ano, pro někoho je to samozřejmost, ale pro mě to je WOW!!) 
Proto z celýho srdíčka DĚKUJU!! <3

_________________________________________________________

Hermiona - Nebelvírská společenská místnost, večer po návštěvě Prasinek

Nedokázala jsem se plně soustředit na to, co čtu. Pořád jsem musela myslet na Malfoye a na to, co mi řekl. Ještě nikdy ke mě nebyl tak ošklivý. Maximálně mě počastoval nadávkou, ale přikázat mi, abych něco udělala za něj... Něco se na něm změnilo. Ale co? Možná jenom to, že se z něj stal ještě nadutější páv než je. A ty jeho pohledy. Začalo to už v prvním ročníku a od té doby na mě pořád zírá a myslí si, že to nevidím. Stojí za každým rohem a sleduje mě. Už jsem si na to ale zvykla. Prostě jen čeká na správný okamžik, kdy mě uřknout... 

.      .      .

Další den...

"Ta hnusná, zlá, stará šereda! Nenaučí nás kouzlit, nenaučí nás, jak se máme bránit!" vykřikla jsem do prázdné společenské místnosti. Zrovna nám skončila dvouhodinovka obrany proti černé magii, ve které nám ta stará žába zakázala používat hůlky. Jak se ale podle ní máme naučit bránit? "Někteří z nás nezvládají ani odzbrojovací kouzlo a ona po nás chce, abychom jen četli."
Harry s Ronem stáli za mnou a mlčeli. Takhle rozzlobenou mě ještě nikdy neviděli, ani když mě Ron ve třetím ročníku obvinil ze zmizení jeho krysy Prašivky.
"Copak na to nic neřeknete?" osočila jsem se na ně. Vyměnili si překvapený pohled, ale dál mlčeli. "Tak děkuju." 
"Nevím, co bych ti na to mohl říct. Snad jen to, že s tebou naprosto souhlasím," řekl opatrně Harry.  
Odfrkla jsem si. To byl celý on, raději souhlasil. 
"Když nás to nenaučí ona, tak kdo?" zeptal se Ron.
"Přemýšlela jsem," otočila jsem se k nim, "že bychom mohli založit něco jako kroužek.""
"To je dobrý nápad, ale někdo nás musí učit," konstatoval Harry.
"To už vymyslela," odpověděla jsem a zadívala jsem se na něj.
"Ne, Hermiono, ne. To opravdu nemyslíš vážně? Já a učit?"
"Jsi v tom nejlepší ze třídy. Nikdo jiný se pro to nehodí tak, jako ty," naléhala jsem.
"Má pravdu Harry. Nikdo jiný nebojoval Ty-víš-s-kým jako ty. Nikdo jiný nezabil baziliška, nikdo jiný nebojoval se stovkou mozkomorů a hlavně, nikdo jiný nebyl u toho, jak se Ty-víš-kdo vrátil. Jsi pro to ideální," zastal se mě Ron. 
"Když já nevím!" zasténal Harry. "Na tohle jsem nikdy nebyl. Ani nevím, co bych je učil."
"Přece obranu proti černé magii!" řekli jsme s Ronem dvojhlasně. "Jako kdyby to nebylo jasné!" dodala jsem ještě. 
"Vážně si myslíte, že bych to dokázal?"
"Ano!" 
"Předpokládám však, že to bude utajené."
"Přesně tak, Umbridgeová se o tom nesmí dozvědět," přitakala jsem.
"To bude ale hodně těžké utajit," řekl Ron.
"Proč si to myslíš?"
"Podívej se," odpověděl a ukázal na nástěnku u krbu. Byl na ní přišpendlen pergamen s oznámením:

Studenti, kteří se chtějí přihlásit do vyšetřovatelského sboru ať se přihlásí v kabinetu u profesorky Umbridgeové

.     .     .

Draco

Paráda! Konečně něco pro mě. Umbridgeová založila jakýsi vyšetřovatelský sbor, do kterého se mohou přihlásit i studenti. Konečně budu mít pádný důvod Hermionu sledovat, aniž by si cokoliv myslela. Hned zítra tam zajdu a přihlásím se. 
"Draco?" Pansy ke mně zezadu přišla a obmotala kolem mně ruce jako úponice. Velmi neochotně jsem své ruce položil na ty její a pohladil jsem ji po její bledé kůži. "Ano?"
"Poslední dobou se mi vyhýbáš. Děje se snad něco?" 
"Co by se mělo dít? Mám jen hodně učení," odpověděl jsem jí. Doufám, že jsem ji tím umlčel.
"Všiml si toho oznámení?" zeptala se a ukázala prstem na nástěnku. Povedlo se. 
"Ano, všiml. Asi do toho půjdu. Konečně budu moct strhávat body těm mudlovským šmejdům."
Při posledních dvou slovech mě bodlo u srdce. Ještě chvíli a nebudu ta slova moct ani vyslovit, jak mě to bude deptat. 
"Taky tam jdu. Profesorka Umbridgeová je podle mě ta nejlepší, kterou jsme tu kdy měli, snad na Snapea, ale ten má poslední dobou nějaké slabé období."
Vymanil jsem se z jejího sevření  a otočil jsem se k ní čelem. Jelikož jsem byl asi o hlavu a půl větší než ona, musel jsem sklonit hlavu, abych se jí vůbec mohl podívat do očí. 
"Půjdeme tam spolu, co říkáš? Hned po první hodině. Ať to máme z krku." 
"Tak fajn," řekla a natáhla se na špičky. Pochopil jsem, že chce políbit. 
Zase jsem si představil Hermionu. Tentokrát ale takovou, jako jsem ji viděl dnes. Nádhernou, rozjívenou, udýchanou a rozzlobenou. Znovu jsem se neubránil povzdechnutí. Pansy se opět pousmála a přitiskla se ke mě ještě víc. 

Druhý den...

"Za domácí úkol mi napíšete esej o tom, jak bychom se měli bránit proti zlým kletbám. Na jeden svitek!" zacukrovala Umbridgeová a začala si skládat věci. 
Podíval jsem se na Pansy a cuknul jsem hlavou směrem ke katedře. Rychle jsem si sbalili věci a pospíšili jsme si k ní. 
"Paní profesorko?"
"Ano?"
"Rádi bychom se přihlásili do vyšetřovatelského sboru," řekl jsem důležitě a vypnul jsem hruď.
Umbridgeová se na nás potěšeně podívala a usmála se.

"Pojďte za mnou." řekla mile a vykročila od katedry. 
Následovali jsme ji až do jejího kabinetu, kde za námi zavřela dveře. 
"Posaďte se," vyzvala nás a ukázala na malá růžová křesílka před jejím stolem. Posadili jsme se naproti ní a čekali než se sama složí do svého křesla. A že jí to trvalo. 
"Vy se tedy chcete přidat k našemu sboru?" 
Přikývli jsme. 
"Děláte dobře. Členství v našem sboru má své výhody. Budete dohlížet na chodbách a strhávat body každému, kdo nebude dodržovat školní řád. Také budete moct v krajních případech ukládat školní tresty. Pokud se však sami prohřešíte, budu nucena vám tuto funkci odebrat. Rozuměli jste?" 
Znovu jsme přikývli. Umbridgeová se sklonila, otevřela šuplík a vytáhla z něj dvě sametové krabičky. "Tohle je odteď vaše. Noste je s pýchou."
"Děkujeme," řekli jsme, vzali jsme si od ní krabičky a odešli jsme. 
"To nebylo tak strašné," řekla Pansy hned, jakmile se za námi zavřely dveře. 
"A co jsi čekala? To sis myslela, že má pro nás připravený nějaký test nebo že nám dá čaj, do kterého předem přidala Veritasérum?" odsekl jsem jí podrážděně.
"Něco takového," přitakala. 
Otevřel jsem krabičku. Byla v ní malá brož, na které bylo vyobrazeno stříbrné V na smaragdově zeleném povrchu. Opatrně jsem brož sundal a připnul jsem si ji na hábit. Pansy udělala to samé, a vydali jsme se na další hodinu...