Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

24. Kapitola

Ahojky! Máme tu po dlouhé době novou kapitolu... :D 
Doufám, že se  bude líbit!! 
Good luck se čtením! <3

Někdo

Ze všeho nejvíc mě bavilo se jen tak potloukat po hradě. Jsem tu už dost dlouho na to, abych znala každé zákoutí, každou zapadlou místnost. Kolikrát jsem se potloukala po škole v době vyučování. A někdy se mi to vyplatilo. 

Sama nevím, k jaké koleji patřím. Samozřejmě, Moudrý klobouk mě zařadil do Havraspáru, ale postupem času jsem zjistila, že tam nepatřím. Nepatřím do žádné koleje, pro žádnou nemám dostatečné předpoklady. 

Když jsem tehdy bloumala po chodbě, zrovna jsem měla mít hodinu lektvarů. Tedy alespoň myslím. Rozvrh si taky nepamatuji. Pamatuji si jen své jméno, ale to vyslovuji málokdy, prakticky vůbec. Všichni mě znají jen pod přezdívkou.

Nu tedy, když jsem tehdy bloumala po chodbách a zazvonilo, viděla jsem zamilovanou dvojici. On ze Zmijozelu, ona z Nebelvíru. Utíkali do sklepení, patrně šli pozdě do hodiny lektvarů. Jenže uprostřed cesty se zastavili a opřeli se o stěnu. Začali se líbat. Opatrně jsem se plížila za nimi.

"Do zásoby," řekla Hermiona a odešla. 
Draco tam ještě nějakou dobu stál, ale pak se rozeběhl za ní. 
Pospíšila jsem si za ním, když jsem zase uslyšela Dracův hlas. "Zásoby došly?" 
Ještě jsem stihla spatřit zabíhá za roh. 

Byla jsem štěstím bez sebe. Ty dva jsem nikdy moc nemusela, tak jsem si na nich mohla pěkně smlsnout. 

.     .     .

Hned po lektvarech jsem si vyhledala Pansy. Tedy, vyhledala. Strčila jsem jí do ruky dopis, co jsem napsala. 

Sledovala jsem jí pak celý den, dokud si dopis nepřečetla. Chtěla jsem vidět její reakci. Nejdřív jí z obličeje zmizela veškerá barva. Pak se jí však zbarvil temně do ruda, až jí na krku vystoupila žíla. Celá se rozklepala, měla jsem pocit, že začne ječet. Dopis zmačkala v jedné ruce a hodila s ním do rohu místnosti. Nakonec se otočila a strnule odkráčela pryč. 

Hermiona

Po lektvarech následovalo Přeměňování, ale tentokrát s Mrzimorem. Marně jsem v tom zástupu lidí hledala Draca, ale i když byl s jeho blonďatými vlasy tak nápadný, prostě jsem jej nemohla najít. Rozmrzele jsem tedy pokrčila rameny a vydala jsem se do další učebny. 

Když jsem se prodírala davem, mnoho lidí se po mně otočilo. Pár si jich i pohrdavě odfrklo a zaslechla jsem dokonce i nadávky. Překvapeně jsem se kolem sebe rozhlížela, protože jsem nechápala, co se to vlastně děje. 

Dokonce i Harry s Ronem se na mě dívali, jako bych právě spolkla kus Sviňatky bradavčité. 
"Co se děje?" zeptala jsem se jich. 
"Ty se ještě ptáš, co se děje?" vyprskl na mě Ron. 
Jeho chování mě překvapilo. Bylo tak prudké, že jsem od něj o krok ustoupila. 

Pak ale promluvil Harry. "Hermiono, proč jsi nám to neřekla?" 
"Ale co?" zeptala jsem se zmateně. 
"Tak ona neví!" zvolal Ron. "Tak nám dej vědět, až si vzpomeneš," ohradil se na mě a popadl Harryho za hábit. Táhl ho ode mně pryč. Harry se jen bezmocně ohlédl a mávl mým směrem na pozdrav. 

Zakroutila jsem hlavou a vydala jsem se do Vstupní síně. A tam jsem si toho všimla. 

Po všech stěnách bylo vyvěšeno několik kusů pergamenu. Byly nahustěny jeden na druhý, aby hlásaly jedno: 

!Malfoy klesl tak hluboko, že se potají mucká s mudlovskou šmejdkou!

A ještě ke všemu to bylo opatřeno kouzlem, po kterém písmena zářila do všech směrů, takže je nikdo nepřehlédl. Pod tím transparentem stálo několik dívek ze Zmijozelu a probodávaly mě jedovatým pohledem.  

Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev a do očí slzy. Otočila jsem se jako na obrtlíku a rozběhla jsem se do sklepení. Tedy, tam jsem měla původně namířeno, kdyby mě někdo nevtáhl do prázdné učebny a neobmotal mě svýma dlouhýma rukama. Uklidnila jsem se pod vlivem tepla jeho objetí a vůně. Zabořila jsem mu obličej do hrudi a rozplakala jsem se.

"Co se děje, Hermiono?" zeptal se zmateně. 
Podívala jsem se na něj s očima plnýma slz. "Někdo nás viděl," dostala jsem ze sebe mezi vlnami pláče. 

Draco vytřeštil oči. Přitáhl si mě k sobě blíž a zacouval s námi do lavice, kde si mě posadil na klín. Schoulila jsem se mu v náruči do klubíčka a štkala mu do rukávu. On mě hladil po vlasech, dokud jsem se alespoň trochu neuklidnila.

"Jak jako, že nás někdo viděl?" 
"Já nevím. Prostě se na mě po lektvarech všichni nějak divně koukali. Někteří mi i nadávali, ale já jsem myslela, že si zase na něco hrají. No a potom někdo ve Velké síni vyvěsil ten transparent."
"Transparent?"
"Ano. Bylo tam několik pergamenů spojených k sobě a na nich nápis. Něco v tom smyslu, že jsi klesl tak hluboko, žes začal chodit s mudlovskou šmejdkou." 

Ucítila jsem, že se Dracovy ruce zatnuly v pěst.
"Co budeme dělat?" zeptala jsem se.
Draco dlouho nic neříkal, jen mě hladil mě po vlasech. Asi přemýšlel.
"Prostě to necháme být. Stejně by se to časem dozvěděli, tak jim to usnadníme," řekl nakonec. Napřímila jsem se a podívala jsem se mu do očí. "To nás ale zničí!"
"No a?"
"Jak no a? Budeme vyvrhelové!"
"Hermiono, pokud sis nevšimla, tak už jsme. Všichni okolo už to vědí. Nedivil bych se, kdyby se to doneslo až ke mně domů..."
V polovině věty se zarazil a jeho obličej zastínil strach.
"Draco?" zeptala jsem se a dotkla jsem se jeho obličeje. Byl celý studený.
"Draco?" zopakovala jsem a slabě jsem s ním zatřásla.
"U Merlinových kaťat!" vykřikl najednou a vjel si prsty do vlasů. Zavřel oči a sklonil hlavu.
"Co se děje?"
"Otec to nepřežije, až se to dozví," zaúpěl.
"Proč by to neměl přežít?"Přišlo mi to strašně nelogické.
Ale došlo mi to okamžitě po tom, co jsem to řekla.
"Protože jsi mudlovská šmejdka," řekl. 

To slovní spojení z něj vyšlo velmi obtížně. Přemáhal se, nechtěl je říct. Nesnášel je.

"A co matka?" zeptala jsem se po chvíli.
"Ta už to ví," odpověděl mi a zvedl hlavu. "Napsal jsem jí asi týden před tím, než jsme spolu začali chodit. To ona mi poradila, abych si s tebou promluvil."
Překvapeně jsem zamrkala. "Takže to ona nás vlastně dala dohromady? To mi chceš říct, že kdybys jí nenapsal, tak se tohle všechno nemuselo stát?" 
"Neříkej mi, že toho lituješ!" 
"Samozřejmě že ne! Mám tě strašně moc ráda, ale těchhle divadýlek bych se opravdu ráda zbavila. Ani nevíš, jak ráda bych měla vztah, ve kterém bych se nemusela skrývat."
"Tvoje přání se ti splnilo, pokud sis nevšimla," odsekl mi a napřímil se. "Co teď budeme dělat?"

Chvíli bylo ticho, jak jsme oba dva přemýšleli. 

"Já nevím," řekla jsem. "Absolutně nevím," ...

Tak a je tu konec další kapitolky... :D Doufám, že se líbila... :D
Uvidíme se u další... :D
Love you guys! <3
Vaše Marylin :*