S prudkým drcnutím loďky přirazily ke břehu a my jsme vystoupili. Celou dobu jsme měli Bradavice před sebou, takže jsme mohli obdivovat jejich krásu a velikost.
"Pojďte všichni, necourejte se. Už na vás všeci čekaj!" naléhal na nás obr a přidal do kroku, takže jsme museli běžet, abychom ho stíhali.
Obr nás vedl do obří vstupní síně, kde na nás čekala přísně vyhlížející čarodějka ve smaragdově zeleném hábitu a se špičatou čapkou na hlavě.
"Dobrý den paní profesorko McGonagallová, tak tady vám je vedu." řekl obr a ukázal na nás.
"Děkuji vám Hagride." odpověděla mu, otočila se a dala se do kroku. Všichni jsme se vydali za ní. Vedla nás okolo velkých dveří, za kterými se ozýval šum stovek hlasů. Profesorka McGonagallová nás však vedla do menší místnůstky vedle, kam jsme se sotva vešli.
"Než vás uvedu do Velké síně, kde proběhne slavnostní Zařazování, tak vám musím něco říct.
Naše škola je rozdělena do čtyř kolejí. Tyto koleje jsou Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Ze všech kolejí vzešli velcí kouzelníci a čarodějky. Pro váš pobyt tady v Bradavicích bude kolej něco jako váš druhý domov. Budete se učit ve společenské místnosti a spát v ložnici vaší koleje. Za každé úspěchy budou koleji přičteny body, ale za každé přestupky o body přijdete."
Mezi námi zavládlo hrobové ticho. Všichni jsme se snažili zpracovat tu hromadu informací, co nám profesora McGonagallová řekla.
"Počkejte tady, za chvíli se pro vás vrátím." řekla po chvíli a odešla. Jakmile se za ní zaklaply dveře, zdí za námi proletěl duch. Ti, kteří byli nejblíž vyjekli a hned uskočili. Vzápětí z dalších stěn vypluli další, ale nedali nijak vědět, že by si nás všimli. Místo toho se bavili sami mezi sebou.
"Tohle už Protiva přehnal, neměli jsme mu dávat další šanci."
"Ano, ano, Krvavý baron by na něj platil víc. Ale kdopak jste?" všiml si nás už konečně nějaký velmi tlustý mnich.
"To jsou noví studenti." odpověděla mu za nás obstarožní dáma v dlouhých šatech.
"Doufám, že přijdete všichni do Mrzimoru, to byla totiž moje kolej!" zahřměl mnich.
Za mnou se ozvalo pohrdlivé odfrknutí. Ani jsem se nemusela otáčet, věděla jsem, že to byl Malfoy.
"Tak můžeme." ozvalo se za duchem. To se vrátila profesorka McGonagallová a držela v ruce svitek pergamenu. Všichni duchové se otočili a odpluli zdí ven z místnosti.
"Pojďte za mnou." zavelela profesorka a vyvedla nás do Velké síně. Myslím, že jsem nebyla jediná, které se nepodařilo udržet zavřenou pusu. Velká síň byla obrovská. Po obvodu hořely v mnoha krbech ohně a u každého krbu bylo alespoň jedno brnění. Celou síň osvětlovaly stovky svící, které jen tak létaly ve vzduchu. Nejhezčí však byl strop. "Není opravdový, je jen očarovaný aby ukazoval venkovní oblohu." nechala jsem se slyšet.
Profesorka McGonagallová nás vedla okolo dvou ze čtyř dlouhých stolů které byly v síni. U každého sedělo několik desítek studentů, každý měl na sobě černý hábit a černou špičatou čapku. Všichni byli zticha a zírali na nás. V čele síně stál ještě jeden stůl, který byl otočený tak, aby na něj všichni studenti viděli. Seděli u něj učitelé a sám profesor Brumbál. Odolala jsem nutkání mu zamávat nebo mu jen dát najevo, že jsem tu. Profesorka nás vedla přímo před učitelský stůl, aby na nás všichni viděli. Stáli jsme tam a nervózně jsme přešlapovali. Naproti nám stála malá třínohá stolička a na ní byl položený starý, odrbaný klobouk. Všichni se na něj soustředěně koukali, jako kdyby mě rozhazovat galeony. Vedle krempy se otevřela trhlina podobná ústům - a klobouk začal zpívat:
Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
Chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si své buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
Jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,vím,
z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach těl leká!)
Já moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!
V celé Velké síni se rozlehl hromový potlesk. Klobouk se čtyřikrát uklonil, jednou každému stolu, a pak zase znehybněl.
"Teď vás budu jednoho po druhém volat, vy si sednete na stoličku a já vám dám na hlavu klobouk." řekla profesorka McGonagallová tak hlasitě, aby přehlušila povyk.
"Takže stačí, abychom si nasadili ten klobouk! Já toho Freda zabiju. Pořád mi tvrdil, že budeme muset zápasit s obrovským skřetem!" uslyšela jsem za sebou šepot.
Profesorka McGonagallová rozvinula svitek pergamenu a začala předčítat jména.
"Abbottová Hannah!"
Hannah vyklopýtala z davu a vydala se ke stoličce. Profesorka jí na hlavu položila klobouk.
Trvalo to jen okamžik -
"MRZIMOR!" vykřikl klobouk. Hannah si viditelně oddychla a zamířila ke stolu, který vypukl v bouřlivý potlesk.
. . .
Zatímco klobouk zařazoval, všimla jsem si, že některé lidi zařadí okamžitě, ale u některých musí přemýšlet. "Seamus Finnigan" seděl na stoličce pomalu minutu, než jej klobouk zařadil do Nebelvíru. A pak to přišlo:
"Grangerová Hermiona!" . . .
ČTEŠ
Co kdyby to bylo jinak? - Dramione
Fiksi Penggemar"Pro lásku není důležité, aby se k sobě hodili, ale aby spolu byli šťastní." - Brigitte Bardot ------------------------------------------------------- Co kdyby se zamilovala do někoho jiného? Co kdyby se dozvěděla, že on ji miloval celou tu d...
