Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

5. Kapitola

Vrátila jsem se zpět do vlaku a vyklonila jsem se z okna. Na nástupišti se to hemžilo kouzelníky a čarodějkami, kteří se loučili se svými dětmi. Přes celé nástupiště se ozývalo houkání sov, mňoukání koček a měla jsem pocit, že jsem zaslechla i kvákání žáby. Vtom se ozvalo pronikavé zapískání píšťalky a celé nástupiště zahalila pára. Děti se začaly objímat s rodiči a spěchaly do vlaku. Po chvíli jsme se dali do pohybu. S úsměvem jsem odešla od okna a posadila jsem se do kupé. Po chvíli se otevřely dveře a v nich stály dvě dívky. Jedna měla blonďaté vlasy spletené do copů a kulatý obličej. Druhá byla tmavovláska s kostnatým obličejem a vážným výrazem v obličeji.

"Ahoj, je tu volno?" zeptala se ta hnědovlasá.
"Ano, samozřejmě." odpověděla jsem a usmála jsem se na ně.
"Jsem Hermiona Grangerová." představila jsem se hned, jak dosedly.
"Susan, Susan Bonesová." řekla ta tmavovlasá škrobeným hlasem. Ani se neusmála, jen se trochu ušklíbla.
"Já jsem Hannah Abottová. Jsem ráda, že tě poznávám." usmála se na mě blondýnka. Hannah byla velmi pozitivní člověk. Dohromady se Susan a Hannah doplňovaly.
"Co myslíte, do jaké koleje se dostanete?" zeptala jsem se a poposedla jsem si na sedadle.
"Já nevím, hlavně, když se do nějaké dostaneme." řekla Susan a zadívala se z okna.
"Aha." řekla jsem otráveně. S těmihle dvěma se asi moc bavit nebudu.
Podívala jsem se do uličky, kterou právě procházel jakýsi kluk s rezavými vlasy a obličejem plným pih. Nesl v ruce opelichanou krysu. Na chvíli se podíval do jejich kupé, ušklíbl se a šel dál. Všimla jsem si, že měl na nose černou šmouhu.

. . .

Jeli jsme už delší dobu, když se ke dveřím našeho kupé přikodrcal vozík se sladkostmi.
"Dáte si něco milánkové?" zeptala se postarší čarodějka, která jej tlačila.

Vyskočila jsem a vytáhla jsem peníze, které mi dali rodiče na cestu.
"Dala bych si prosím tam ty košíčky. A prosím jedny ty želé fazolky."
"A koukám, že jste z mudlovské rodiny. Tyhle fazolky jsou velmi neobvyklé. Chutnají jako všechno na co si pomyslíš, od zkažených vajec po ty nejsladší bonbony."
Chtěla jsem se jí zeptat, co to znamená ta mudlovská rodina, ale ona mi podávala mou objednávku.
"Poprosím dva srpce a tři svrčky."
Zaplatila jsem jí a sedla jsem si zpátky na sedadlo. Susan a Hannah si každá koupila dvě čokoládové žabky.
Fazolky byly přesně takové, jaké mi popsala ta paní. Narazila jsem na čokoládu, trávu, kopr, maliny, ale dokonce i na ušní maz. Tu jsem velmi rychle odložila.
Najednou se otevřely dveře do kupé a dovnitř vešel chlapec s kulatým obličejem a odstávajícíma ušima.
"Promiňte, neviděly jste tu náhodou žábu? Zase mi utekl."
"Ne neviděly, ale jestli chceš, můžu ti pomoct ji hledat."
"To bys byla hodná. Mimochodem jsem Neville Longbottom."
"Hermiona Grangerová." potřásla jsem mu rukou a vyšla jsem za ním z kupé.
"Kde všude jsi to prošel Neville?"
"Už jsem byl všude, chtěl jsem se teď vrátit do kupé."
"Tak se zeptáme znovu a všude."
Obcházeli jsem jedno kupé za druhým, ale nikde jsme toho žabáka nenašli. Ale v jednom kupé jsme se zastavili na delší dobu. Byl tam ten zrzavý kluk, ale nebyl tam sám. Naproti jemu seděl kluk s černými vlasy rozčepýřenými vlasy a kulatými brýlemi poslepovanými izolepou. Měl na sobě pytlovité oblečení, ale usmíval se. Víc mě ale zaujal ten druhý kluk. Držel totiž v ruce hůlku a chystal se zřejmě kouzlit.Otevřela jsem dveře do kupé a vešla jsem dovnitř...