"Můžeme jít?" zeptal se Albus Brumbál, když domluvil s rodiči. Stáli jsme v předsíni a oblékali se na naši cestu do Příčné ulice. "Dávejte na sebe pozor." řekla matka opírajíce se o futro dveří.
Albus Brumbál se na ni podíval a usmál se. "Nebojte se, Hermiona je se mnou v naprostém bezpečí." ujistil ji a otevřel dveře od domu. Naposledy jsem se ohlédla po matce a pak už jsem vyšla do prosluněného dne. Albus Brumbál mě vedl po ulici až na konec, kde nebyly skoro žádné domy. "Teď se přemístíme. Je to jedna z dalších výhod být kouzelníkem nebo čarodějkou. Přemístíme se během chvilky na jiné místo. Nemusíš se ničeho bát. Nikomu se nic během přemísťování nic nestalo. Jen jim bylo špatně." řekl. Fascinovaně jsem se na něj podívala.
"A jak se to dělá?" zeptala jsem se jej se stejným zaujetím.
"Stačí, když se mě chytneš za ruku." řekl a nastavil mi paži.
Opatrně jsem ji uchopila. V tom okamžiku se pode mnou zhoupla země a žaludek se mi obrátil. Albus Brumbál měl pravdu, bylo mi špatně. Přemístění trvalo opravdu jen chvíli, ale i tak mi to stačilo. Vyhledala jsem nejbližší stěnu a opřela jsem se o ni, aby se mi přestala klepat kolena. Za chvíli to ustalo a já jsem se mohla bezpečně narovnat. Byli jsme v nějaké budově. Byla ponurá, plná špíny a stolů, u kterých sedělo mnoho zvláštních osob. Byl tam třeba starý kouzelník, který se celý třásl a roztěkaně se koukal kolem sebe. Křečovitě přitom hladil zeleného ještěra. Nebo tam byla čarodějka celá zahalená do černé látky, takže jí trčel jen nos. Všechny hosty obsluhoval hrbatý barman oblečený v černém a s pleší na hlavě. "Zdravím vás Tome." řekl Albus Brumbál vesele.
Hostinský se napřímil natolik, kolik mu jeho hrbatá záda dovolovala.
"Albusi, co vás sem přivádí?!" zeptal se a usmál se na něj bezzubými ústy.
"Mám tady studentku z mudlovské rodiny." řekl a položil mi ruku na rameno.
Hostinský Tom se na mě podíval a usmál se na mě.
"Vítej v Děravém kotli, v nejznámější hospodě v celé Anglii."
Usmála jsem se na něj taky, ale moje stydlivost mi nic nedovolila.
"Už musíme jít. Máme toho hodně k zařizování." řekl Albus Brumbál a popostrčil mě dopředu.
Vedl mě dál až na malý dvoreček s popelnicemi. "Ustup." řekl vlídně a vytáhl hůlku.
Poklepal s ní na několik cihel nad popelnicemi. Ty se hned začaly vlnit a kroutit. Za chvíli se ve zdi vytvořil otvor velikosti dveří.
"Tak pojď." řekl Albus Brumbál a vykročil.
Plna očekávání jsem šla za ním.
"Vítej v Příčné ulici, Hermiono." ...
ČTEŠ
Co kdyby to bylo jinak? - Dramione
Fanfic"Pro lásku není důležité, aby se k sobě hodili, ale aby spolu byli šťastní." - Brigitte Bardot ------------------------------------------------------- Co kdyby se zamilovala do někoho jiného? Co kdyby se dozvěděla, že on ji miloval celou tu d...
