Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

23. Kapitola

Máme tu další kapitolku!! Po delší době jsem zase něco vydala, tak doufám, že se bude líbit... :D 
Mimochodem, moc děkuju za 1500 přečtení!!! <3 
Good luck se čtením! <3

Hermiona

Jakmile jsem prošla otvorem v podobizně, otočila jsem se. Uviděla jsem Draca, jak prochází kolem portrétu a nenápadně se kouká dovnitř. Ještě naposledy se usmál a pak nám už Buclatá dáma uzavřela průchod. 

Usmála jsem se a vydala jsem se poslepu, protože oheň už vyhořel, do ložnice. Jakmile jsem otevřela dveře, překvapilo mě, že se tam ještě svítí. Holky byly ještě vzhůru. Některé si četly, jiné se spolu bavily, ale Melanie seděla na mé posteli s nedočkavým výrazem. "Tak co?"
"Co jako?" zeptala jsem se jí, jakože jsem nevěděla, na co se ptá.
"No, setkala ses s ním dneska?" 
"A s kým?" 
"No přece s NÍM!" řekla. Všimla jsem si, jak schválně vynechala Dracovo jméno. 
Zavrtěla jsem hlavou, "Nevím, koho myslíš."
Melanie protočila panenky, "Přece Malfoye!" zašeptala, ale okamžitě se obrátila, jestli ji náhodou nějaká holka neuslyšela. Ale ne, Parvati, Levandule, Cindy i Jessica se dál věnovaly svým aktivitám. 
"Jo, Draco!"
"Takže Draco? Vy jste to dali dohromady?!" vyhrkla na mě.
"Pojď do společenské místnosti, tady je na to moc lidí!" sykla jsem na ni. 
Melanie přikývla a vyšla za mnou z ložnice.

"Tak spusť!" vyhrkla na mě, sotva se za námi zaklaply dveře. 
"Počkej, až dojdeme dolů!" usměrnila jsem ji a ukázala jsem na dveře chlapecké ložnice, zpoza které ještě prosvítalo světlo. Melanie přikývla a ztichla. Po špičkách jsme sešly ze schodů a tápaly jsme ve tmě, abychom našly křesílka. Já jsem se ještě sehnula a za pomocí jednoduché formule jsem rozdělala oheň. Když jsem se zase narovnala a posadila se naproti. Sledovala jsem, jak se jí plamínky odrážejí v očích.

"Takže začni," prolomila ticho. 
"Vůbec nevím, odkud."
"Zkus to třeba od začátku," navrhla.
"Původně jsem se s ním měla setkat až v osm hodin, ale pohádala jsem se s Ronem a utekla jsem ze společenské místnosti," 
"Já vím, slyšela jsem vás," přitakala.
"Utíkala jsem prostě přes celé Bradavice, bylo mi jedno kam utíkám, jenom jsem se potřebovala dostat co nejdál od Nebelvíru. Skončila jsem ve sklepení u Zmijozelu. No a tam mě Draco našel. Dali jsme se do řeči a vyříkali si to. No a pak mě políbil."
"Nekecej!" vykřikla Melanie. Okamžitě potom si ale zakryla rukou ústa a podívala se na schodiště. Naštěstí se tam nikdo neobjevil. 
"Vy spolu teda chodíte?" zeptala se o mnoho tišeji, až jsem jí skoro vůbec nerozuměla.

Byla jsem si jistá, že kdyby bylo světlo z ohně ještě zářivější, tak by si Melanie všimla, že když jsem přikývla, tak jsem byla rudá jako rajče. Melanie otevřela pusu a vydala neslyšný výkřik. Pak se na mě vrhla a stiskla mě v mohutném objetí. 
"Ehm, Melanie? Drtíš mi žebra!" 
"Ježíš, promiň!!" omlouvala se Melanie a hned mě pustila.
"Musíš mi ale něco slíbit!" naléhala jsem na ni.
"A co?" 
"Nech si to pro sebe. Na veřejnost to uvedeme buď já a nebo Draco!" 
"Slibuju!" řekla Melanie a na důkaz toho si olízla dva prsty a pozvedla je do úrovně očí. (Takový to Slibuju gesto! Všichni znáte) 
Zasmála jsem se a plácla jsem ji přes stehno. "Jsi jediná, kdo o tom ví, tak si to doopravdy nech pro sebe. Musím na to ještě připravit Harry s Ronem."
I když vůbec nevím, jak.

Draco

Byl jsem tak neskutečně šťastný. Za celých pět let se mi toho povedlo hodně, ale tohle byl můj triumf. Už jsem nemusel skrývat city k Hermioně, jen aby na to nepřišla. Věděl jsem, že mi mé city opětuje, že už se nemusím bát. 

Jakmile jsme se rozloučili, sledoval jsem, dokud nezajde k portrétu. Jakmile mě však opustila, připadal jsem si rozpolcený. Nevěděl jsem, že ji miluji tak moc. Proto jsem se dal do běhu, abych se na ni stihl podívat ještě než se uzavře průchod do její společenské místnosti. Stihl jsem to tak tak, stačili jsme si vyměnit poslední úsměv.