Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

21. Kapitola

Jen takové menší oznámení na začátek... 
Tahle kapitola bude trochu kratší než ostatní, tak se prosím nelekněte.. :D
Jinak Good luck se čtením! <3 

Hermiona

Utíkala jsem. Běžela jsem spletitými chodbami bradavického hradu a nevnímala jsem okolí. Míjela jsem jedny dveře za druhými, zahýbala jsem za každý roh, který jsem minula, jen abych se dostala pryč z jejich dosahu. Jen, abych byla co nejdál od Nebelvíru. V hlavě mi pořád zněla Ronova slova:

"Ztratíš mnohem víc přátel než si myslíš."

 Po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy a dopadaly mi na hábit. Přes ně jsem si nevšimla, že světla okolo mě se zbarvila do zelena. Všude okolo se ochladilo. Běžela jsem dál, až jsem se vyčerpaně pod jednou z lamp zastavila. Opřela jsem se o stěnu, ale hned vzápětí jsem se svezla na zem, nohy mě neudržely. Opřela jsem se o zeď, skrčila jsem nohy a položila jsem si o ně hlavu. Dala jsem volný průběh slzám a veškerým pocitům, které se ve mně v poslední době nahromadily. Míjeli mě duchové a studenti, ale všichni se na mně ani nepodívali. Až po chvíli...

"Hermiono?"

Draco

Večeře už dávno skončila, ale mně se z Velké síně ještě nechtělo. Byl jsem nervózní z toho setkání s Hermionou. A taky jsem nechtěl sledovat ty zamilované párečky, které se scházejí ještě před večerkou. Raději jsem tam jen tak seděl a pozoroval Crabba a Goyla, jak se ládují dalšími a dalšími sirupovými košíčky, ale i to mě přestalo bavit, a tak jsem se po půlhodině zvedl. "Jdu spát," řekl jsem. 

Ti dva jen kývli a dál se věnovali jídlu. Povzdechl jsem si a vydal jsem se pryč. Míjel jsem ostatní studenty, kteří se na mně koukali buď obdivným nebo nenávistným pohledem, ale ignoroval jsem je. Místo toho jsem hledal co nejkratší cestu do Zmijozelu, protože jsem se ještě potřeboval připravit na naše setkání. Už na začátku chodby jsem uslyšel, jak tam někdo pláče, ale to nebylo nic neobvyklého. Tahle sklepení byla vždy vynikající místo pro brek. Nikdo tudy nechodil, byla tu tma a navíc se tam i někteří báli chodit. Když jsem však přišel ke vchodu do společenské místnosti, seděla u ní dívka, kterou bych tu nečekal. Přešel jsem potichu k ní a když jsem si byl naprosto jistý, oslovil jsem ji. "Hermiono?"

Hermiona

Zvedla jsem hlavu. Nade mnou stál Malfoy a něžně se na mě koukal. "Jdi pryč!" vykřikla jsem. Nechtěla jsem se teď s nikým bavit. Ani s ním.
"Co se děje?" naléhal na mě.
"Chtěla jsem, abys odešel!" řekla jsem, ale pak mi to došlo.
"Počkat, tys mi řekl jménem!" vykřikla jsem a zvedla jsem hlavu.
"No, ano, to se nesmí?"
"Ty mi nenadáváš! Nikdy jsi mi neřekl jinak než mudlovská šmejdko!"
""Neříkej to, nelíbí se mi to."
"Tobě se nelíbí nadávka, kterou jsi mě velmi rád častoval už od druhého ročníku? Co se s tebou stalo?"
"Zamiloval jsem se."
Otevřela jsem údivem pusu, ale nic ze mně nevyšlo. Rychle jsem vstala a bylo mi jedno, že jsem se zakymácela. Když jsem stála, byla jsem jen o pár centimetrů menší než on. "Zopakuj to."
"Zamiloval jsem se," zopakoval bezstarostně, až znuděně, ale celou dobu se mi díval do očí. Vpíjel se do mně pohledem, ze kterého se mi svíraly vnitřnosti. Byl to vřelý pohled plný lásky a vypadal až podivně na jeho jinak ledovém obličeji. Ten se taky změnil, zbarvil se dorůžova.
"A do koho?" zeptala jsem se, i když jsem odpověď znala.
"Je nádherná, ale asi neví, že ji miluju. Každý den ji sleduju, ale musím být nenápadný, protože bych se jí znechutil."
Mezitím opatrně zvednul ruku a začal si hrát s pramínkem mých vlasů. 
"Začíná mě to ale unavovat. Začíná mě unavovat to, že se musím skrývat jako nějaký zloduch. Chci už vyjít z toho stínu a dát plně najevo své city k ní." 
A najednou jsem měla jasno. Všechny ty pocity, které mnou prostupovaly pokaždé, když jsem ho viděla, to, jak jsem jej přestala nenávidět. Sklonila jsem hlavu a zadívala se na jeho ruku, která si líně pohrávala s mým pramenem vlasů. 
"Taky jsem se zamilovala," špitla jsem a hlavu jsem zase zvedla. Podívala jsem se mu do očí. Otevřel pusu, ale hned ji zase zavřel, mrkl, ale nic víc. Místo toho naklonil hlavu ke straně a pohled sklonil k mým rtům. Olízl si spodní ret, ale nic neudělal. Zavřela jsem oči. Po chvíli jsem je zase otevřela. Dracův pohled se změnil. Očima stále hypnotizoval mé rty. Na chvíli se od nich odtrhl a podíval se mi do očí. Pohled jsem mu opětovala a polkla jsem. Draco si naposledy olízl ret a pak se ke mně pomalu naklonil.  Zastavil se asi centimetr od mých rtů, cítila jsem jeho dech.
"Asi víš, koho miluju," zašeptal tajemně. 
Podívala jsem se mu znovu do očí, "Ano," vydechla jsem a zároveň jsem mu dala svolení.
Draco prudce vydechl a přitiskl své rty na mé. 

Vtom se ve mě vše začalo vařit. Pootevřela jsem rty a ruce jsem mu zabořila do vlasů. Překvapily mě svou jemností. I Draco zareagoval okamžitě. Položil mi ruce kolem pasu a přitiskl si mě na sebe co nejvíc to šlo. Splynuli jsme v jednu osobu, v jednu duši...

A je to tady!! Konečně jsme se dočkali! První pusa! 
Čekali jste to takhle nebo jste si to představovali jinak? Napište mi to do komentářů :P :) <3