Co kdyby to bylo jinak? - Dramione

19. Kapitola

Po delší době (Alespoň pro mě) nová kapitolka. Poslední dobou jsem měla nějaký spisovatelský blok, vůbec jsem nevěděla, co psát. Ale teď už by to mohlo být pryč. Doufám... :D
Good luck se čtením! <3 

Hermiona

Po příchodu z Prasinek jsem se s kluky rovnou rozloučila, protože jsem neměla náladu na to ještě bloumat ve společenské místnosti. Potřebovala jsem zjistit, co se to se mnou dnes dělo. Jestli to je normální nebo je to něco jiného. A pokud to je něco jiného, tak proč zrovna Malfoy?

"Hej, Melanie?"
"Co je?" zeptala se otráveně, protože zrovna ve své posteli přebírala Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a ty, které si myslela, že jsou v pořádku si strkala do úst. 
"Jak poznám, že se mi někdo líbí?" zeptala jsem se jí zdráhavě.
"Tsohe?" zeptala se udiveně s pusou plnou červeným fazolek, které vzápětí vyplivla. Asi tam byly některé, které jí nechutnaly.
"Jak poznám, že se mi někdo líbí?" zopakovala jsem svůj dotaz s mírným náznakem paniky. 
"Mno," řekla Melanie a přesedla si naproti mě na mou postel. "nejdřív se na něj musíš pořád koukat. A to opravdu pořád. A pokaždé, když jej vidíš, podlamují se ti kolena, červenáš se a děláš věci, co obvykle neděláš, třeba si pořád dokola upravuješ vlasy.  A to ty normálně neděláš. A taky se snažíš být na tu osobu milá."
"Panebože!" vykřikla jsem a padla jsem obličejem do polštářů.
"Copak?" 
"Hmmhummm," zamumlala jsem do polštáře.
"Promiň, ale neumím polštářštinou," řekla Melanie výmluvně. 
Zvedla jsem se do sedu a podívala jsem se na ni. 
"Asi se líbím Malfoyovi."
"Páni!" vykřikla. "Děláš si srandu?" 
"Ne," špitla jsem. A on se asi líbí i mně, ale to nechci ventilovat. Bůhvíco by si o mně pomysleli.
"A jak jsi na to přišla?" 

Posadila jsem se a zadívala jsem se jí do očí. Po chvíli jsem uhnula pohledem a začala jsem zkoumat své nehty, které byly samozřejmě bezchybně zarovnané. 
"Pamatuješ si na ty lektvary? Jak se mi před celou třídou omluvil? To mi k němu nesedělo. Normálně by se mi smál, nadával by mi, ale když jsem se ho potom zeptala, proč mi neříká mudlovská šmejdko, tak se po mně ohradil, ať to neříkám. Je to divný, Melanie," začala jsem. 
Zvedla jsem oči, abych zachytila její reakci. Melanie na mě zírala s otevřenou pusou. Byla celá růžová, ale to bylo asi tím světlem. Nadechla jsem se a pokračovala jsem:
"A taky když jsme šli dnes z Prasinek, tak tam byl. Opíral se o zídku před Taškářem a sledoval mě. Dokonce se na mě usmál. V tu dobu jsem nevěděla, co dělám, protože jsem celá zrudla a taky jsem se na něj usmála." Kruci, teď jsem toho řekla moc. Rychle jsem vymrštila ruku k ústům, ale už bylo pozdě. Melanie jakoby ožila. Poposedla, otevřela pusu, ale hned ji zase zavřela. Prohrábla si rukou vlasy a podívala se mi zpříma do očí. "Děláš si srandu?! Tobě se snad líbí taky!" 
"Jsi normální! Nenávidím ho!" vykřikla jsem a hodila po ní polštář. 
"Jasně, a já nenávidím tebe," řekla. 
"Cože?" podívala jsem se na ni.
"To byl sarkasmus. Pochybuju o tom, že se ti nelíbí nebo že k němu alespoň něco málo necítíš. Protože jinak by ses na něj neusmívala. Vždyť je to Malfoy!"
"A co s tím, že je to Malfoy? To je jako nějaká nemoc, že ho používáš jen v těch špatným smyslech? Co kdyby se jmenoval Weasley? To bys už nic nenamítala co? To bys mi rovnou řekla, ať po něm skočím že?"

Teď jsem však trochu přestřelila. Melanie byla totiž do Rona tajně zamilovaná a já jsem byla jediná, kdo to věděl. Celá zrudla a vstala z mé postele. "Promiň, Melanie, já to tak nemyslela. Byl to jen příklad," začala jsem se rychle omlouvat. Melanie se rychle oklepala, ale barva jí zůstala. "Promiň, fakt!" zopakovala jsem ještě.
"V pohodě, jenom mě to zaskočilo, žes vzala Rona jako příklad," špitla, ale na mou postel se vrátila. 
"Jednu věc jsem ti neřekla," vrátila jsem se zase k tématu. 
"A jakou?" zeptala se Melanie tajemně.
"Už asi tak týden nacházím všude v učebnicích maličké kousky pergamenu, na kterých byl pokaždé nějaký vzkaz," řekla jsem a sehnula jsem se z postele do kufru, odkud jsem vytáhla svůj kožený váček s poklady. Otevřela jsem jej a vysypala si na dlaň několik malých kousků pergamenu, pokaždé s jedním a tím samým vzkazem. Podala jsem je Melanii a ona je začala hned pročítat. "Páni," divila se pokaždé, když jeden odložila. "Od koho si myslíš, že to je?" 

Až teď mi to došlo. "Ony jsou asi od Malfoye!" vykřikla jsem do ticha.
Melanie zvedla hlavu a přikývla, "To dává smysl!"
"Jak to myslíš, že to dává smysl?"
"Kdo jiný by ti posílal vzkazíky a pak se na tebe usmíval?"
"Mno, kdokoliv ze školy. Tohle ale přece nemůže být on, vždyť chodí s Pansy!"
"Nechodí," řekla jen tak mimochodem Melanie.
"Jak to? Vždyť se ještě před nedávnem muckali na nádvoří!" řekla jsem udiveně. Cosi ve mě poskočilo.
"To je už týden, Hermiono. Pohádali se kvůli Prasinkám a on se s ní ještě toho dne rozešel. Prý už se slušnou dobu hádali."
"A jak to víš?"
"Slyšela jsem Mirabellu, jak to vykládá v umývárnách jakési holce ze Zmijozelu."
"A to mi říkáš až teď?"
"Nevěděla jsem, že tě to zajímá! Tak promiň!" (Sorry jako by se asi nehodilo, že? pozn.aut.) 
To jsem nevěděla taky. A překvapilo mě to, protože ti dva tvořili stabilní pár už od druháku a najednou jako když luskne a oni jsou od sebe. Něco mi v tom nehraje. Rozejde se s Pansy týden po tom, co mi začnou přicházet ty vzkazy. Zároveň, když mi to Melanie řekla, moje srdce zaplesalo. Byl to takový zvláštní pocit, nedal se s ničím srovnat. Pocit z dobré známky nebo z toho, že se Harry s Ronem ještě nezabili při jejich dobrodružstvích se tomu těžko vyrovnal.
Rozhodla jsem se, že tomu přijdu na kloub...

Draco

Matko
Už delší dobu se se mnou něco děje a já nevím, co to přesně je. Tedy vlastně vím, ale přijde mi to divné. Jsem totiž zamilovaný. Ne, Pansy to není, s tou jsem se rozešel kvůli té druhé. Už mě unavovalo to vše skrývat, tak jsem se rozhodl ti to napsat. Už od mé první cesty vlakem do Bradavic jsem se do ní zamiloval. Je tak krásná, tak chytrá, ale bojím se, co mi na to s otcem řeknete. Je to totiž čarodějka z mudlovské rodiny. Je to Hermiona Grangerová. A já vůbec nevím, co dělat, jelikož mě nenávidí a já se čím dál víc užírám, protože nevím jak dál. Budu se snažit se k ní dostat blíž, ale bojím se, že mě odmítne.

Doufám, že se máte s otcem dobře.
S láskou
Draco    

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^

Táák, hotovo. Doufám, že se kapitolka líbila.. :D