Nevím jak, ale podařilo se mi znovu usnout v tom křesle. Možná to bylo tou jeho pohodlností nebo teplem, které se linulo z krbu, ale najednou jsem sebou trhla, a když jsem otevřela oči, zírali na mě Harry s Ronem. "Co tu děláš? Jakto, že nespíš v ložnici?"
Posadila jsem se rovně a protáhla jsem se. Natáhla jsem se přes opěrku pro spadené pletení a hůlku a vstala jsem. "Měla jsem v noci zlý sen a nemohla jsem potom usnout, tak jsem šla sem a usnula tu."
"Zase jsi pletla čepičky?" zeptal se Ron.
"Ano, máš něco proti tomu?" odsekla jsem mu. Pokaždé, když se zmínil o čepičkách, které jsem pletla pro skřítky, tak to nebral vážně. Vysmíval se mi a pokaždé se mi snažil vysvětlit, že domácí skřítci jsou hrdí a vděční za to, že pracují v Bradavicích. Taky za nimi s Harrym hrozně rád chodil, vždycky mu dali něco k jídlu, takže přišel s plnými kapsami mentolových větrníků a šlehačkových řezů.
"Ne, jenom ti už asi po desáté chci vysvětlit, že to děláš zbyteč-"
"MLČ! Prosím tě mlč nebo se zase pohádáme," utišila jsem ho, otočila jsem se k nim zády a vydala jsem se nahoru do dívčích ložnic, kde jsem se převlékla do školní uniformy. Své růžové pyžamo jsem složila pod deku a pantofle jsem zastrčila pod postel vedle kufru. Popadla jsem svou školní brašnu a znovu jsem sklouzla do společenské místnosti. Harry s Ronem už tam nebyli, usoudila jsem, že šli na snídani. Vydala jsem se tedy spletitými chodbami do Velké síně za nimi a vzpomínala jsem, jak jsem těmito chodbami šla poprvé...
+Flashback+
"Tak pojďte a necourejte se, mohli byste se ztratit!" zahřměl prefekt Percy.
Vyvedl nás z Velké síně a vedl nás ke schodišti.
"Schodiště tady v Bradavicích jsou velmi zrádná. Mohou se totiž pohybovat. Schodiště, které tu bylo ráno už tu večer být nemusí, mají prostě svou hlavu. Taky tady máme zrádné schody. Když se jim zachce, tak prostě zmizí a místo nich zůstane jen prázdná díra, kterou musíte přeskočit, pokud nechcete uvíznout."
Všichni jsme jej pozorně poslouchali a koukali jsme si pod nohy. Nikoho ani nenapadlo vzhlédnout.
"Ááá noví studenti! Vítejte!" ozvalo se najednou po mé levici. Vykřikla jsem a prudce jsem zvedla zrak. Ze stěny se na mě usmíval jakýsi kouzelník. Na zlatém štítku, který měl na spodní straně rámu jsem si přečetla, že se jmenuje Evellard Milostivý.
"Ten obraz se hýbe!" vykřikl chlapec s černými vlasy vedle mě.
"Ale samozřejmě že se hýbu. Přece tu nebude stát jako tvrdé Y a při tom se přitrouble usmívat." ohradila se obtloustlá čarodějka v obrazu vedle něj.
"Co je to tam? Pojďte!" zavolal Percy odkudsi zepředu.
"Omlouváme se," pípl ten chlapec a vydali jsme se dál.
Potkávali jsme mnoho dalších hýbajících se obrazů různých velikostí a tvarů. Obrazy byly umístěny všude, kde se daly.
Percy nás zavedl k velkému portrétu, na kterém byla vyobrazena velmi tlustá dáma s vavříny okolo hlavy. Otočila se na nás a zeptala se hlubokým hlasem: "Znáte heslo?"
"Caput draconis," odpověděl Percy okamžitě a o krok ustoupil. Dáma se na něj usmála a vyklonila se. Obraz se začal otevírat. Percy se sehnul a prošel kruhovým otvorem přímo do Nebelvírské společenské místnosti...
Když jsem zabočovala do chodby ve třetím poschodí, do někoho jsem vrazila. Brašna mi vyletěla z ruky a dopadla asi tři metry ode mě. Tomu druhému vyletěly z rukou pergameny a jako déšť se spadly na zem.
"Promiň já nechtěla." začala jsem se omlouvat.
"Tak nechtěla? Podívej, cos udělala ty mudlovská šmejdko! Příště se koukej pod nohy. Panebože proč jsi tak nemožná?!"
Proč?! Proč jsem musela vrazit zrovna do Malfoye?
"Snad jsem se ti omluvila!" odsekla jsem.
"To si myslíš, že když se omluvíš, že mi ty pergameny naskáčou zpátky do rukou?"
"Ne, budeš prostě muset sehnout záda a posbírat to sám. Nebo bys mohl použít hůlku, vyber si," vyjela jsem na něj naštvaně, otočila jsem se k němu zády a odešla jsem.
"Na mě si takhle nevyskakuj!" vykřikl ještě za mnou, ale já jsem si ho už nevšímala. Nenechám si přece zkazit den od nějakého ubožáčka.
Došla jsem do Velké síně bez dalšího incidentu a posadila jsem se vedle Harryho k Nebelvírskému stolu.
"Ty už se s námi bavíš?" divil se Ron.
Podívala jsem se na něj. V jedné ruce držel dva nakousnuté toasty a ve druhé měl na vidličce nabodnutou klobásku.
"Já se s vámi někdy nebavila?" zeptala jsem se jej místo odpovědi.
"Myslím, že dneska ráno-" začal, ale Harry jej hned přerušil: "Pošta!"
Zvedli jsme hlavu sledovali, jak nad námi začínají kroužit sovy.
Ke mě přistál veliký puštík a upustil mi vedle talíře Denního věštce. Zaplatila jsem mu dva stříbrné srpce a natáhla jsem se pro noviny, za kterými jsem hned zmizela.
"Děje se něco důležitého?" zeptal se nezaujatě Harry.
"Nic zvláštního." odpověděla jsem a zahloubala jsem se do novin ještě víc...
___________________________________________________
Ták jo, tady je třetí kapitola tento den. Musela jsem nějak vynahradit ten měsíc, co jsem nic nepsala a navíc, zítra mi nepůjde celej den internet, takže jsem si to i trochu nadehnala.. :)
Doufám, že se kapitolka líbila.. :)
Ahoj u další :D
ČTEŠ
Co kdyby to bylo jinak? - Dramione
Fanfiction"Pro lásku není důležité, aby se k sobě hodili, ale aby spolu byli šťastní." - Brigitte Bardot ------------------------------------------------------- Co kdyby se zamilovala do někoho jiného? Co kdyby se dozvěděla, že on ji miloval celou tu d...
