7. Kapitola

1.1K 53 0
                                    

Ten kluk byl bledý a měl ulíznuté blonďaté vlasy. Měl na nich tolik gelu, že to vypadalo,  že si je vůbec nemyje. Celý obličej měl takový špičatý a protáhlý, ale oči měl nádherné, modré.
"Co je?" řekl, když jsem otevřela dveře do kupé. 
"Neviděli jste tu nějakého žabáka? Tady Nevillovi se ztratil," řekla jsem. 
Ten kluk se zasmál a nespouštěl ze mě oči. "Ne, žádný tu nebyl, ale kdybych jej objevil, vím, že jej nemám poslat do kuchyně." 
Ti dva hromotluci se dunivě zasmáli, až se jim tlusté břichy zatřásly. 
"Nevím, co je tu k smíchu," nedala jsem se. Ti dva se přestali smát a dívali se na mě zlým pohledem. 
"Tady je někdo odvážný," řekl blonďák s úsměvem a vstal.
"Jsem Malfoy. Draco Malfoy," napřáhl ruku.
"Hermiona Grangerová.," odpověděla jsem mu, ale rukou jsem mu nepotřásla. 
"Tak mi půjdeme dál." řekl Neville a táhl mě k dalšímu kupé.
Nevím proč, ale na Malfoye jsem potom myslela celou zbylou cestu do Bradavic.

.       .       .

Když jsme dorazili na nástupiště, vystoupila jsem tak rychle, jak jen jsem mohla. Těsně za mnou se držely Susan a Hannah.
"Prváci! No tak prváci, za mnou!" ozvalo se najednou kdesi ve předu.
Pospíšila jsem si za tím hlasem. Zastavila jsem se a zírala jsem s otevřenou pusou. Před námi stál obr. Měl na sobě obrovský kožich a v ruce nesl lucernu. Obličej měl zarostlý hustým plnovousem, který mu splýval s vlasy, které určitě dlouho nečesal.
"Ahoj Harry, všechno v pohodě?"zeptal se někoho před námi. Ten kluk asi odpověděl, ale v tom šrumci jsem nic neslyšela. Kolem nás proudily davy dětí, které spěchaly bůhvíkam.
"Jsme tu všichni? Tak pojďte," zavelel, otočil se k nám zády a vykročil. Všichni jsme jej vystrašeně a hlavně plni očekávání následovali. Nikdo se neodvážil říct ani slovo, dokonce ani Draco Malfoy, který do té doby nezavřel pusu. Procházeli jsme malou vesničkou, až jsme se dostali ke skupině loděk, které se houpaly na obrovském jezeře.
"Do každýho člunu jen čtyry!" zavelel obr a zabral si pro sebe celou jednu loďku.
Já jsem si přisedla k Harrymu a Ronovi. po chvíli se k nám přidal ještě Neville.
"Nastoupili už všichni? Tak JEDEM!" křikl obr a loďky se daly s trhnutím do pohybu. Všichni pořád mlčeli jako zařezaní, ale když jsme zahnuli za roh, tak se tmou rozeznělo sborové "Jééééé!" jak jsme poprvé uviděli Bradavice...  

Co kdyby to bylo jinak? - DramioneKde žijí příběhy. Začni objevovat