Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

3) "Rozmyslel jsem si to."

Writing poems - Ludovico Einaudi

** Nevím,čeho chci dosáhnout v mém životě. Dokonce ani nevím,co chci právě ted'. Vím je to,že nejsem dost dobrý a to mě užírá.Jednoho dne,ze mě nic nezbyde...

Harry

Byl jsem překvapivě rád, když jsem zjistil, že Thalia věděla, kdo jsem, ale nevyváděla. Další věc, která mě potěšila byla to, že jsem tu mohl zůstat a dokonce i něco dělat. Stačila mi chvíle v pokoji, když mě Thalia opustila a nechala mě si vybalovat. Všechny věci jsem si naskládal do skříně a pak zase začal přemýšlet. Můj mobil začal vyzvánět a já panikařil. Dlaší věc, kterou jsem si pamatoval byla žiletka na mém zápěstí a proud krve, který tekl do umyvadla. Slzy mi tekly po tvářích a já už ani nevěděl, proč to dělám. Dříve to bylo kvůli tomu, že jsem nikdy nebyl pro nikoho dost dobrý. Prostě jsem byl Harry Styles, ale nikdo o mně nic nevěděl. Teď už jsem ani nepotřeboval důvod k tomu, abych se řezal. Prostě jsem měl depresi a to stačilo. Potřeboval jsem to, bylo to pro mě něco jako voda - nezbytné.

Když jsem si uvědomil, že jsem se zase řezal, zavázal jsem si okolo ruky kus obvazu, který byl v mém kufru a pak si oblékl černé tepláky a mikinu přes hlavu, ujistil jsem se, že není vidět má obvázaná ruka a šel za Thalií. Nevypadala moc nadšeně, když jsem přišel k ní do pokoje, ale nakonec mě zavedla na zahradu a snažila se mi vybrat něco, co bych mohl dělat.

Můj mobil vyzváněl v kapse a já se snažil ho ignorovat. Když začal zvonit po druhé, tak mě zase  přepadla panika. Přitiskl jsem si silou prsty levé ruky k místu na té pravé, kde jsem se před chvílí řezal a připomněl si tu bolest. Hodně to bolelo, ale takovým zvláštním způsobem mě to uklidnovalo, jako, když máte chut na sladké a konečně si dáte kousek čokolády. 

Vyndal jsem mobil z kapsy a podíval se na obrazovku. Volal mi Liam a pod tím jsem měl další tři zmeškané hovory od kluků. Podle hodin jsem už měl být v O2 aréně na zkoušce, takže museli vědět, že je něco špatně.

"Můžu si to půjčit?" zeptal jsem se a ukázal na sekeru, která byla poblíž. Musel jsem to udělat, protože to byla jediná možnost, jak se toho zbavit.

"Klidně," řekla Thalia, nejspíš nevěděla, co se chystám udělat.

Vzal jsem sekeru a iPhone položil na špalek dřeva. Rozmáchl jsem se a pak ho rozsekl na dvě půlky, které se v tu ránu rozletěly do stran. Zvonění mobilu utichlo a já si oddechl. Konečně.

"Cože? Proč?" zeptala se vyděšeně Thalia a dívala se na zem, kde ležely dvě půlky mého telefonu.

"Díky," poděkoval jsem a vrátil sekeru na její místo. Oklepal jsem si ruce a pak se na ní podíval.

"Tak, teď už nevím, co si o tobě myslet. Co tohle znamenalo?" zeptala se mě, když viděla, jak na ní koukám. Ohla se a sebrala jednu půlku telefonu, prohlédla si ho a potom ho zahodila zpátky.

"Potřebuju soukromí. A tohle tomu moc nepomáhalo," řekl jsem jen a doufal, že to pochopí.

"Nemusel jsi ničit telefon. Stačilo vyndat simku," řekla trochu naštvaně. Zničil jsem svůj mobil, ne její, tak o co jde.

"Nepotřebuju mobil. Nechci ho," vysvětlil jsem a ona nechápavě zavrtěla hlavou.

"Jsi divnej," řekla mi po chvíli a já přikývl. S tím jsem musel jen souhlasit.

"Asi jo," potvrdil jsem nahlas.

"Tak s čím můžu pomoct?" zeptal jsem se potom a ona se znovu rozhlédla kolem a začala hledat něco, co bych mohl dělat.