Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

37) Osud nelze změnit

Thalie

Vrátili jsme se zpátky do penzinu, když se venku začalo pomalu zatahovat a vypadalo to, že se opět schyluje k bouřce. Ani jeden jsme moc nemluvili a atmosféra nebyla zrovna příjemná. Viděla jsem, že Harry hodně přemýšlel. Jeho obličej mi ale říkal, že se nemám ptát. Vypadal, že je ve svém světě a že se snaží přijít na to, co udělat, aby zachránil to, co se teď děje. Nevěděla jsem, jakou máme šanci, ale věřila jsem tomu, že to nějak zvládneme. Okolnosti byly strašné a fakt, že Simon mi vyhrožoval s tím, že nechá tátu dát před soud, bůh ví kvůli čemu mi mé rozhodnutí vůbec neulehčovalo, ale nemohla jsem přeci Harryho jen tak udat. Nemohla jsem ho předhodit Simonovi jako nějakou bezmocnou oběť. To prostě nešlo.

Ticho mi začínalo vadit a tak jsem se snažila nějak s Harrym navázat konverzaci, ale nešlo to. Stále byl zadumaný, díval se upjatě před sebe a pozoroval zeď. Zkoušela jsem všechno možné, ale nešlo to. Nakonec jsem se rozhodla, že bude lepší, když si zalezu v klidu do postele a budu čekat, dokud se o něco nepokusí on sám, protože mé snažení očividně nemělo význam. Svlékla jsem si věci, které jsem měla na sobě a vzala si Harryho triko, které měl pohozené v tašce. Milovala jsem, když jsem na sobě měla jeho oblečení. Jeho vůně mě stále ujišťovala o tom, že je tu se mnou. Letmo se na mě podíval, když viděl, že mám na sobě jeho triko, ale jen se usmál a pak se zase zamyšleně podíval před sebe. V pokoji bylo dál ticho a tak jsem si prostě lehla, zavřela oči a pokusila se usnout.

Nedařilo se mi usnout. Slyšela jsem Harryho, který po chvíli přišel do postele a otočil se na bok. Za pár minut jsem ho slyšela hlasitě oddechovat a věděla jsem, že spí. Otevřela jsem zoufale oči a povzdychla si. Už téměř hodinu jsem se snažila a spánek na mě stále nepřicházel. Zkusila jsem to znovu, ale po dalších pár pokusech a převalování jsem to vzdala, otevřela oči a sedla si na postel. Chytila jsem hlavu do dlaní a přemýšlela, co budu dělat. Najednou mě něco napadlo a tak jsem vstala z postele, přes Harryho triko, které jsem měla na sobě jsem si přehodila mikinu a na nohy si vzala tepláky a boty. Potom jsem se tiše odplížila z pokoje a rozhodla se zajít do baru na recepci, který měl místní penzion. 

Prošla jsem tmavou chodbou a sešla po pár vrzajících schodech dolů na recepci, kde bylo rozsvíceno. Místo starého chlapa, který tu byl první den, tu teď byla mladší slečna a mile se na mě usmívala, když viděla, jak jsem se posadila na bar a unaveně si opřela hlavu o ruku.

"Dáš si něco?" zeptala se mě mile a já se zamyslela.

"No.. Možná něco, co by mi pomohlo se trochu uklidnit a usnout," řekla jsem a ona se zasmála.

"Můžu ti teda nabídnout mléko s medem, to zaručeně pomůže," řekla mi a já tedy její nabídku přijala. pokud mi to mělo pomoci, beru to.

"Hned ti to přinesu, jen tu chvilku počkej," řekla mi a odešla do jiné místnosti.

Za chvíli se vrátila s hrnkem, který přede mě položila. Cítila jsem vůni medu, rozpuštěného v teplém mléce a spokojeně se usmála. Vzpomněla jsem si na svůj večer, kdy jsem nemohla usnout. Byl to večer před mým prvním dnem ve škole a já byla strašně nervozní. Vyběhla jsem ze svého pokojíčku a šla za mámou, která už ležela v posteli a řekla jí, že nemůžu usnout. Vzala mě do kuchyně, udělala mi teplé mléko s medem a mezitím mi vyprávěla, jaké to bylo, když šla ona první den do školy. Vím, že mě potom zavedla do pokoje, přikryla mě a když mi zhasla, hned jsem usla. Vůně mléka s medem v hrnku, který jsem teď před sebou měla mi připomínala staré časy s mámou.

"Špatný den?" zeptala se zvědavě ta holka, která mi přinesla mléko a já přikývla.

"Spíš posledních pár týdnů je špatných.. Ale zároveň nejlepších v mým životě," řekla jsem zamyšleně.