Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

33) "Ciao!"

The World Is Ugly - My Chemical Romance   !!!!! Úplně boží písnička, pane Bože! opravdu jde k tomuto příběhu a díky za to, že mi jí poradila jedna skvělá čtenářka NiallHoranAteMe !! Díl patří tobě! Díky moc!!!

*Thalie*

Jeli jsem skrz krajinu severní Anglie, téměř stopadesáti kilometrovou rychlostí po silnicích, kde se smělo jet jen devadesát. Harry se soustředil na jizdu, jeho klouby na rukou byly bílé od sevření volantu a pohled upřený na silnici před námi. V našem autě hrálo tiše rádio, ale přesto, že jsem ani já ani Harry nepromluvili, ticho mezi námi bylo uspokojující a poklidné. Nebyla mezi námi nijak napjatá atmosféra a já byla opravdu ráda, že jsem tady a ne nikde jinde.

"Jaký máš plán?" zeptala jsem se najednou, když jsem viděla, jak Harry odbočuje směrem na menší vesnici. Jeli jsme hodinu a čtvrt a od Eyemouthu jsme byly necelých sedmdesát kilometrů. Blížili jsme se čím dál tím víc k pobřeží a já věděla, že za chvíli budeme muset přejít k druhé části našeho plánu a já chtěla vědět, jak zní.

"No.. Vyndej prosím tu malou tašku ze zadní sedačky," řekl mi Harry a  já se otočila a ze zadních sedadel našeho postaršího vozu vzala Harryho tašku.  "..Je v ní takový pytlík, tak ten vyndej," řekl mi dál Harry  a já z tašky vytáhla igelitový pytlík a podívala se na jeho obsah.

"Cože?" zeptala jsem se podiveně při pohledu na obsah pytlíku.

"Nechci riskovat a tohle je nejlepší nápad," řekl mi a já přikývla. Za chvíli jsme dojeli do vesnice, která byla jen o trochu větší než Eyemouth a byla přímo na pobřeží. Jmenovala se Dunbar. Harry zastavil na malém parkovišti před místním penzionem a pak se na mě podíval a vzal si ode mě pytlík.

"Vezmu si tohle.." řekl a vyndal z něj nalepovací knírek. Dívala jsem se na něj, jak si ho opatrně nalepil a pak se na mě usmál. Začala jsem se hystericky smát a měla pocit, že při každém dalším pohledu na Harryho se směju čím dál tím víc.

"Heeej, přestaň! Nebo si ho nechám narůst. Uvidíme, kdo by se smál potom.." řekl Harry a já se sice přestala smát, ale stále jsem se na něj s úsměvem koukala. Vzal si na oči černé brýle a na hlavu klobouk. Musím přiznat, že kdybych ho takhle někde potkala, nepoznala bych ho. 

"Musíš mluvit.. Já budu dělat, že jsem cizinec. Nesmím na něj promluvit," řekl a já přikývla.

"Jsi si jistý, že tohle vyjde?" zeptala jsem se a on zavrtěl hlavou.

"Ne, ale musí nám to stačit na pár dní. Potom snad něco vymyslíme," řekl mi a já přikývla. On se potom ke mě naklonil a lehce mě políbil na rty. Jeho umělý knírek mě trochu šimral a tak jsem se s pobaveným úsměvem na tváři odtáhla a podívala se na něj.

"Pokračování bude, až si sundáš tohle," řekla jsem a ukázala  na jeho ozdobu. Zasmál se a potom otevřel dveře. Ještě předtím, než jsme oba vystoupili, podíval se na mě.

"To zvládnem, Lio." řekl uklidňujícím hlasem a potom vystoupil z auta. Udělala jsem to samé a následovala ho ven z auta. Když mi vzal tašku z kufru do jedné ruky, chytla jsem ho za tu druhou a on mě pevně stiskl na znamení podpory. Pomalu jsme vešli dřevěnými dveřmi do penzionu a ocitli se na malé recepci. Za malým pultíkem stál starší pán, který se na nás podíval hned jak jsme vešli. Podívala jsem se nejistě na Harryho, ale ten už mě vedl k pultu.

"Dobrý den," řekla jsem trochu nervozně.

"Ciao," ozvalo se najednou vedle mě a já se podívala na Harryho. Byla jsem si jistá, že to řekl on, ale nebyla jsem si jistá tím, že jsem ho opravdu slyšela mluvit italsky, Nikdy mi neřekl, že to umí. Ale najednou mi seděl ten klobouk i knírek.. Rozený Ital. Hah.