Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

30) "Miluji Tě!"

Opatrně jsem si vzala náš domácí telefon do ruky.

"Nechám tě tu samotnou," řekl táta a já přikývla. V tu chvíli odešel a já si konečně přiložila mobil k uchu.

"Thalie?" slyšela jsem jeho hlas a něco ve mě jako by znovu oživlo. Já ale věděla, že nic nemůžu nechat jen tak a mé naštvané já se pomalu ale jistě dralo na povrch. Jak mě mohl tak moc zklamat a teď mi ještě volat, jako by se nic nestalo?

Nadechla jsem se, abych promluvila...

"JAK JSI MOHL??" řekla jsem dost naštvaně do telefonu. 

"Thalie? O čem to mluvíš?" zeptal se Harry. Jasně, že bude dělat, že o ničem neví. To byl celý on.

"Nedělej, že nevíš, Harry. Co tvoje holka? Hmm? Jste spokojení? A voláš mi, aby ses mi pochlubil, nebo mě pozval na oslavení vašeho týdenního výročí? Co?" začala jsem pomalu křičet. Bylo mi lépe a lépe a já si všechen svůj vztek vylévala na Harrym. Všechno, co se ve mě schromáždilo za poslední týden, jsem na něj teď házela. 

"Cože- ?" Harry se jen divil,ale já ho nenechala v tom pokračovat a prostě jsem si dál stála za svým.

"Povídej mi o ní. Je určitě pěkná, bohatá a umí se chovat na veřejnosti... Nedivím se, že s ní chodíš, právě naopak. Naprosto to chápu," křičela jsem na něj a cítila slzy v očích. 

"Thalie, poslouchej mě.." řekl Harry zoufale do telefonu.

"Ne, ty chvíli poslouchej mě..." řekla jsem a sedla si na gauč.  "Myslela jsem si, že to co bylo mezi námi, bylo něco víc. Teda pro mě to bylo něco víc,ale pro tebe jen očividně další úlet. Nudil ses tady co, tak sis prostě řekl, že mě dostaneš. A víš co? Dostal si mě, zamilovala jsem se do tebe a potom mi uděláš tohle? Necháš mě se dívat na to, jak jsi šťastný s někým jiným a potom se mi ještě opovážíš zavolat.." teď už jsem brečela, ale stále jsem byla dost silná na to, abych to Harrymu dala všechno pořádně sežrat.

"Zamilovala ses do mě?" Harry mi položil po mém proslovu jednoduchou otázku a já nevěřila svým uším.

"Vážně? Ptáš se mě na tohle?" 

"Miluješ mě Thalie?" zeptal se mě znovu.

"A miluješ ty mě? To je to, co by mě totiž zajímalo.. Protože se zdá, že jsem ti úplně jedno." řekla jsem a teď už jsem vůbec nekřičela. Mluvila jsme tiše a vážně.

"Miluju tě, Thalie. Nevím, proč jsi na mě naštvaná, protože jediné, na co tady myslím jsi ty. Víš jak dlouho mi trvalo, než jsem sehnal to zatracený číslo? Nechápu, co se stalo? Proč na mě křičíš?" zeptal se Harry a já až teď opravdu poznala, že to myslí vážně. Nechápal, proč jsem na něj naštvaná a ještě ke všemu mi řekl, že mě MILUJE.

Harry Styles mě MILUJE. A já miluji jeho.

Byla jsem beze slov, protože jsem najednou myslela jen na to, co mi řekl a na to, jak moc jsem na něj křičela.

"Lio?" za chvíli se Harry ozval do telefonu a já si uvědomila, že bych nejspíš měla něco říct.

"Kdo je ta holka Harry? Četla jsem to všude na internetu a teď jsem z toho zmatená," řekla jsem popravdě. Cítila jsem se tak blbě za to, co jsem před chvílí předvedla.

"Cailin? To má být má přítelkyně. Najal ji Simon, aby zakryl všechny stopy. Ale věř mi, že k ní vůbec nic necítím. Nikdy bych to ani nedokázal. Pořád myslím jen na tebe a na to, jaké to bylo, když jsme byli spolu," řekl a já si povzdychla. Nevím, jak tohle zvládnu. Slyšet ho bylo skvělé, ale chtěla jsem víc než to.  Jenže Harryho jsem si teď mohla jen představovat.