Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

22) Nová "přítelkyně"

 Zara Larsson - Uncover

** Deprese je pro mě jako domov a když jsem šťastný jsem jen na návštěvě.. Tak se cítím.

Thalie

Další ráno pro mě bylo nejhorší od té doby, co odtud Harryho vyvlekli. Konečně jsem byla schopná jít do svého pokoje. Byla jsem fyzicky schopná dělat cokoliv, ale omezovala mě má mysl, které mě táhla jen na jedno místo. Harryho pokoj.

Můj otec si myslel, že pro mě bude lepší, když se odtud budu držet dál. Stále mi opakoval, že je lepší nevracet se k věcem, které už nemůžou být moje. Říkal, že je lepší se nad tím nezamýšlet a nepřát si, aby se vrátili. Ale já stejně nakonec otevřela dveře od Harryho pokoje a rozhlédla se kolem. Asi po dvanácti hodinách, kdy mi přišlo, že mám úplně vysušené oči po celém předchozím dni brečení, jsem spustila zase. Slzy se mi pomalu kutálely po tvářích a padaly dolů. Rozhlédla jsem se a uvědomila si, že tu někdo musel uklidit nepořádek po Harrym a nejspíš to byl můj táta. Byl tu stejný nepořádek, jako kdyby si Harry jen odskočil. Ale on tu nebyl. Přála jsem si, abych se s ním mohla jakkoliv spojit, ale neměla jsem jeho mail, číslo nebo adresu, takže jsem nevěděla, jakým způsobem bych to udělala. Sedla jsem si na harryho postel a vzala do ruky knížku, která ležela vedle mě, otevřená asi v půlce. začala jsem číst stránku, na které byla nalistovaná a stále jsem brečela.

Za pár minut jsem odložila knížku a úplně se zachumlala do Harryho deky. Zavřela jsem oči a nechala to všechno vypustit ven. Za chvíli jsem slyšela tiché zvuky. Nebyla jsem si jistá, co to je, ale když jsme otevřela oči, do pokoje si to pochodoval Tiny, který měl vyplazený jazyk a byl celý zadýchaný.

Od té chvíle, co mi ho Harry přinesl, tolik vyrostl. Krmení mu prospívalo a on už sám běhal po domě. Byl to asi týden, co jsem ho měla a byla jsem za to opravdu ráda, protože v tuhle chvíli mi připomínal Harryho a byl jediný, na čem mi záleželo. Mazlila jsem ho vždy, když mi bylo smutno a celkem mě uklidňovalo, že má někoho, komu se můžu vypovídat. V tuhle chvíli by se hodila nějaká kamarádka, kterou jsem bohužel neměla.

"Lio!!" slyšela jsem křičet mého tátu. Neodpovídala jsem, protože jsem nechtěla, aby věděl, že jsem tady. "Thalie!" zavolal na mě znovu a já si povzdychla. Nejspíš se zase strachoval, jestli jsem si něco neudělala.

"Thalie, někdo ti volá!!" zavolal na mě táta znovu a tentokrát jsem konečně zareagovala. Zvedla jsem se rychle z Harryho postele a vyběhla z jeho pokoje. Táta na mě čekal pod schody s naším domácím telefonem v ruce. Seběhla jsem schody a vytrhla jsem mu telefon z ruky. Doufala jsem, že to bude on, že uslyším znovu jeho hlas.

Harry

Hned ráno jsem byl naštvaný, když mi přivezli snídani a hned chvíli na to přišel do pokoje Simon. Nečekal jsem, že ho tu ještě uvidím po jeho včerejším proslovu, ale znovu se tu ukázal.

"Ahoj, Harry," pozdravil mě a postavil se naproti mé posteli. Nevypadal, že se zdrží.

"Přišel jsem ti někoho ukázat. Nechávám vás tu o samotě a doporučuju ti, aby ses k ní choval slušně. Budeš ji potřebovat do budoucna," řekl mi a pak si mě přeměřil pohledem. Otočil se a odešel ze dveří. Byl jsme vyřízený z toho, jak mi neustále někdo říkal, jak se mám chovat a chtěl jsem, aby se všichni přestali chovat tak neohleduplně. I když mi včerejší rozhovor s Louisem pomohl, potřeboval jsem víc.

Potřeboval jsem jí.

Potřeboval jsem Thalii, aby mi říkala, jak se správně zachovat a všechno zvládat s chladnou hlavou. Držela mě naživu, ale její nepřítomnost mě zabíjela. Znovu...