Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

36) Každý čin má svůj následek.

Justin Bieber - All That Matters

Harry

Vrátili jsme se do penzionu, ve kterém jsme byli ubytováni něco kolem deváté večer. Thalie se zdála být unavená a tak když jsme vyšli schody do našeho apartmánu a zavřeli za sebou dveře jsem ji poslal do postele a řekl ji, že jí připravím něco k věčeři. Pozorovala mě spokojeným, ale zárověň pohledem plných obav. Věděl jsem, že to co jsem dneska udělal nebylo zrovna to nejlepší v tuhle dobu, ale zároveň jsem měl potřebu to udělat. Chtěl jsem, aby Thalie věděla, jak se cítím a že opravdu chci, aby byla šťastná i beze mě. Nemohl jsem dopustit, aby se stalo to co minule a já se najednou prostě probudil v jiném městě, stovky kilometrů daleko od holky, kterou miluju bez pocitu, že jsem se rozloučil. Už nikdy tenhle pocit nechci zažít a teď jsem alespoň věděl, že mi dala nějaký slib, který dodrží. Věděl jsem, že to udělá, protože já bych udělal to samé. Cítil jsem se stále trochu časově omezený. Nebylo to tím, že bych přesně věděl, že mám jen chvíli, ale byla to ta horší možnost - nevěděl jsem, kolik času mám. Každou chvíli jsem se obával toho, že nás tu někdo najde a všechno se tím ztratí a teď už nadobro. Něco mi říkalo, že Simon a celý management to jen tak nevzdá. Nenechají mě, abych z nich dělal šašky a přinutí mě k tomu, abych udělal přesně to, co chtějí. Ale já věděl, že ať na mě budou tlačit jakkoliv je tu stále možnost, jak se tomu na dobrou vyhnout. Všechno to úplně ukončit. A kdybych se do takové situace dostal, neváhal bych a udělal bych to hned.

"Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě Thalie, když jsem jí přinesl do postele obložený sendwich. Sedl jsem si vedle ní se svým v ruce a zavrtěl hlavou.

"Nad ničím," zalhal jsem a ona se na mě soustředěně podívala, jako by si chtěla přečíst mé myšlenky. Za pár vteřin to ale vzdala a kousla si senwiche, který jsem jí připravil.

"Cítím se tady tak dobře, ale stále se bojím toho, co příjde.. Myslíš, že to nechají být a nebudou tě hledat?" zeptala se Thalie zvědavě po pár dalších soustech.

"Budou, ale přemýšlel jsem nad tím a chtěl bych tady odtud úplně vypadnout. Pro nás oba by to bylo mnohem lepší.." řekl jsem a podíval se na Thalii, která se dívala před sebe a nejspíš přemýšlela nad tím, co jsem jí právě říkal.

"Kam? A nebude nebezpečné jít jen tak na letiště?" zeptala se mě a já přikývl. Měla pravdu, bude to nebezpečné, ale co z možností, které máme je bezpečné. Nemůžeme se tu ukrývat navždy.

"Když poletíme nočním letem, nebude to tak strašné a hlavně... Nezbývá nám nic jiného, než riskovat. Jsme v situaci, kdy to prostě jinak nejde." řekl jsem a ona souhlasně přikývla.

"Tolik se bojím Harry," řekla mi a já nebyl vůbec rád, že ji slyším mluvit takovýmhle tonem hlasu. Zněla skoro bezmocně.  "Myslím, že bych to znova celé nezvládla. Nechci si tím procházet znovu. Nechci tě ztratit a stále jen myslet na to, kdy se konečně znovu ukážeš na mém prahu. Bylo to strašný a já to nezvládala," řekla mi a věnovala mi zoufalý pohled.

"Pšššt.. Nebudeme se o tom bavit, dobře? Hlavní je, že teď můžeme být spolu. Jediná důležitá věc je, co se děje právě teď. Nemysli na to, co se stane, ale na to, co můžeme dělat, když jsme spolu, kým společně můžeme být." řekl jsem jí a ona odložila telíř se sendwichem a já udělal to samé. Potom jsem ji přitiskl k sobě do svého náručí a podíval se na ní, zatímco má ruka zabloudila do jejích vlasů a já jí opatrně hladil.

"Miluju tě tak moc, až to bolí, věříš mi to?" zeptala se Thalie tiše a já se usmál sám pro sebe.

"Věřím, cítím se přesně stejně." řekl jsem popravdě a pak jí políbil na čelo. Ona se na mě potom podívala a já viděl únavu v jejím výraze.