Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

25) Dopis první

Andrew Belle - In my veins

Bloom - The Paper Kites

 

Nic mě nedělá šťastnější a zároveň smutnější, než ty

Thalie

Nemůžu uvěřit tomu, že jsou to teprve čtyři dny, co Harry odešel. Zdálo se to být jako celá věčnost. Čas se táhl pomaleji než obvykle a mně najednou přišlo, že v naší vesnici není co dělat. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak osamělá tu jsem. Ale teď, když tu nebyl Harry a já na něj neustále myslela, jsem poznala, že je příšerné se cítit sama.

Už od rána jsem seděla u sebe v pokoji s Tinym a snažila se zabavit se. Tinyho ale za chvíli vyčerpalo honění za balónem po pokoji a tak si lehl do svého pelíšku a usnul. Já jsem se začala nudit a tak na mě přišla jedna taková myšlenka.

Co kdybych psala Harrymu dopisy? Sice vím, že mu je nemůžu posílat, ale pokud se to jednou změní a já a Harry budeme moci komunikovat, tak alespoň pro něj něco budu mít. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jelikož mi Harry opravdu chyběl a já doufala, že tohle by mohlo pomoci i mně. 

Sedla jsem si ke stolu, vzala čistý papír a tužku a zamyslela se nad začátkem, než jsem doopravdy začala psát.

Milovaný Harry,

napadlo mě začít psát dopisy. Nevím, jestli to má smysl, stejně jako nevím, jestli my dva máme ještě nějakou šanci na to být spolu, ale mám z toho dobrý pocit. Jako, že pro nás alespoň něco dělám.

Cítím se strašně a už ani nevím kvůli čemu. Nejdříve to bylo hlavně proto, že jsi odešel, ale teď už je toho tolik a já nevím, jak to zvládat. Jsem tak prázdná, téměř bez pocitů, ale jediné které zůstávají jsou ty špatné a opuštěné. Už jen vzpomínka na tebe, nebo na věc, spojenou s tebou mě příšerně bolí. Zároveň mě ale hřeje u srdce, protože jsi byl to pozitivní v mém životě. Kéž bys neodešel.

Popravdě, netuším co se ten večer stalo. Nevím, jestli je má chyba to, že ses rozhodl si tentokrát ublížit víc a chtěl si skončit. Ani nevím, jestli to byl  tvůj záměr, ale doufám, že si to myslel dobře. A jak tě znám, vím, že si to udělal z donucení. Stejně mě ale moc mrzí, že jsme nemohli posledních pár dní strávit společně a užít si je do poslední chvíle.

Přála jsem si tě naposledy políbit a řádně se s tebou rozloučit. Myslím na to pořád. Na to, jestli by mi bylo o něco lépe, kdyby to tak bylo a stále si nejsem jistá odpovědí.

Stejně tak myslím na tebe. Každou minutu mého dne. Za to, co si udělal pro mě a mého tátu, za ty peníze a tu práci, kterou jsi tu odvedl si zasloužíš tolik dobrých věcí. Víc než kdokoliv koho znám.

Doufám, že se máš dobře. Užívej si to Harry a snaž se zapomenout na to špatné, i když vím,  jak to máš složité. I přesto, že je ten svět krutý, musíš na něm hledat pozitiva. Stejně jako já. Myslím na tebe a to je jedno velké pozitivum.

Nikdy nezapomenu.

Tvá Thalie.

Dopsala jsem dopis a bez jakéhokoliv pocitu, jsem se dívala na dvě stránky bílého papíru popsaného mým písmem. Opravdu jsem se cítila lépe, jen škoda že na tento dopis nedostanu odpověď. Bylo mi smutno z toho, že Harry si to nejspíš nepřečte, ale alespoň jsem měla kam uvolnit své pocity a tu touhu se někomu svěřit.