Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

31) Zatracený v pekle

James Arthur - Recovery

Uviděl jsem ji, jak jde naproti mě. Thalie se ke mě blížila a já na ní zíral s otevřenou pusou. Byla to ona, měla na sobě stejné oblečení jako Cailin a v ruce nesla.. Počkat, počkat.. V ruce nesla dvě skleničky. Podíval jsem se na zem předemnou a potom si rychle promnul oči. Hned jak jsem vzhlédl, viděl jsem jen Cailin, která akorát přicházela přímo ke mě.

"Tady máš," řekla a usmála se na mě. Natáhla ke mě ruku se skleničkou a podala mi jí. Já jsem ale odmítl. Rychle jsem se zvedl ze židle a postraní uličkou jsem si to namířil rovnou na toalety. Musel jsem mít halucinace a vůbec jsem se necítil dobře. 

Zašel jsem na záchody a vlezl do kabinky, kterou jsem za sebou zabouchl. Potom jsem se opřel o dveře a povzdychl si. Proč alespoň chvíli nemohl můj život být v pořádku?

Cítil jsem se zatraceně špatně, bylo mi na nic z toho, že jediné, na co jsem dokázal myslet byla Thalie. Chtěl jsem ji tady, chtěl jsem, abych mohl být s ní, ale místo toho jsem byl na hloupé přehlídce Topshopu s Cailin, kterou jsem vůbec nezajímal a ona nezajímala mě. Beeeezva, zase jsem se cítil skvělě.

Stále jsem se opíral o dveře kabinky. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo buď myslet na Thalii, což mě bolelo ještě víc a nebo se od té bolesti nějak odprostit.. Samozřejmě jinou bolestí. Okamžitě jsem si vytáhl rukáv svého černého trika. Podíval jsem se na svou ruku, kde byly už téměř zahojené jizvy. Bylo to nějakých osm nebo devět dní, co jsem si naposledy ublížil a i to, stačilo k tomu, aby se z krvavých jizev staly jen růžové proužky na mém předloktí. Začal jsem prohledávat kapsy mých kalhot, které jsem měl na sobě, nevím, co jsem čekal že najdu, ale nakonec mě i můj nález uspokojil.

Z levé kapsy jsem vyndal zapalovač. Vzpomněl jsem si, že jsem si ho tam dal, když jsme jeli na jedno z vyhlašování, jako jeden ze suvenýrů. Ležel na stole a bylo na něm natištěné Cannes, což bylo místo vyhlášení. Teď se ale hodil na něco úplně jiného, rozhodně ne jako suvenýr. Ještě na chvíli jsem zaváhal předtím, než jsem zažehl oheň. Z malého zapalovače se najednou objevil plamínek, na který jsem zíral, jako kdybych ho chtěl znovu zhasnout. Chtěl jsem, opravdu ano, ale neudělal jsem to. Už to bylo dlouho, co jsem naposledy ochutnal tu slastnou bolest, která mě držela při smyslech. Na jednu stranu jsem po ní toužil a nemohl se dočkat toho, až ji znovu ochutnám. Na tu druhou stranu, kde bylo nejspíš mé rozumnější a vystrašenější já, jsem si nechtěl ubližovat. Věděl jsem, že se mi vedlo dobře. Devět dní bez sebepoškozování bylo super, už dlouho jsem takhle dlouho nevydržel. A právě teď jsem se to chystal zničit. Všechnu mou snahu, mé přemlouvání ať si neubližuji a dokonce i snahu ostatních...

           ... jedním přiložením zapalovače k mému zápěstí jsem to všechno zahodil.

Bolelo to jako blázen. Pozoroval jsem, jak mi pomalu rudne malý kus kůže a přiblížil zapalovač k ruce. V očích se mi začaly hromadit slzy bolesti, ale já jim nedovolil uniknout. Naopak jsem ho přiložil ještě blíž. Kůže na mé ruce se začala pálit a já se kousl do jazyka, abych nezačal křičet. Když už to ale opravdu nešlo vydržet, sundal jsem palec ze zapalovače a plamínek okamžitě uhasl. Hlasitě jsem oddechoval a stále mi tekly slzy, které jsem ale setřel jedním pohybem ruky. Nebudu ten slaboch, už ne.

"Harry! Jsi tady, Harry?" uslyšel jsem rozražení dveří a hlas Cailin. Byl jsem tichý, aby nezjistila, že jsem tady. Nechtěl jsem aby mě našla, nechtěl jsem ji vidět a už vůbec jsem nechtěl, aby ona takhle viděla mně.