Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

42) V Sydney to žije!

High Hopes - Kodaline 

*Thalie

Všechno bylo suprové! Celý dům se mi moc líbil, můj pokoj, tátův pokoj s pracovnou, obývák i kuchyně a obě dvě koupelny byly skvělé a já se nemohla na chvíli ubránit pocitu štěstí. Vím, že jsem stále uvnitř cítila, že to nevydrží a vím, že až se stejně nakonec zavřu u sebe v pokoji a budu chvíli sama, že si zase vzpomenu na to, co jsem měla a teď nemám. Ale teď.. právě teď jsem si užívala chvíli naprostého štěstí a euforie z nového života. Možná, že to nakonec nebude tak špatné.

"Tiny!! Tiny, přines mi míček!" zavolala jsem na svého psa, který za pár vteřin přiběhl celý rozdováděný s míčem v puse a vrtěl ocasem. Sebrala jsme mu ho a držela ho před ním. Poskakoval kolem mě a já se smála, když se snažil mi míč sebrat. V tuhle chvíli mi bylo výborně a já nikdy nechtěla znovu myslet na všechny mé potíže. Když jsem ale Tinymu párkrát hodila, rozhodl se, že půjde prozkoumat jeho nové teritorium - naší zahradu - a tak jsem ho ztratila. Místo toho, abych tady čekala, než se s tátou rozhoupeme a rozhodneme se, že se půjdem porozhlédnout kolem, vyběhla jsem rychle nahoru do svého pokoje. V ještě nevybalených taškách jsem našla nějaké obyčejné jeanové šortky a tílko a převlékla se. Konečně jsem se cítila lépe a nebylo mi tak strašné vedro. Vyběhla jsem z domu a řekla tátovi, že se jdu proběhnout na pobřeží, které bylo opravdu jen pár set metrů.

Až k molu jsem doopravdy doběhla, ale tam jsem se zadýchaná zastavila a snažila se trochu zklidnit. Po čele mi tekl pot a v tomhle vedru se dalo těžko zvládnout uběhnout více, než tohle. Sedla jsem si na dřevěném molu a spustila nohy dolů až se mi skoro dotýkaly hladiny moře. Tolik jsem tam chtěla skočit, ochutnat tu slanou vodu a zchladit se v příjemných studených vlnách, ale jelikož jsem to tu neznala a slunce už zapadlo, bála jsem se a tak jsem tu jen tak seděla a nasávala tu přímořskou atmosféru. 

Zrovna, když jsem se začala cítit trochu opuštěně a neustálé dívání do dálky na světla v oceánu mě nutila myslet na Harryho a na to, co asi teď dělá, jsem byla vyrušena.

"Co tu děláš?" slyšela jsem holčičí hlas, který se ozýval těsně zpoza mě. Nejistě jsem se otočila a dívala se nahoru na celkem pěknou blondýnu s tetováním přes celou levou ruku a cigaretou v ní. Byla jsem šokovaná, že mě oslovila a bála jsem se, co se mi chystá udělat. Nikdy jsem nebyla moc fanoušek rozhovorů s cizími lidmi a má podezíravost tohle nechtěla nechat být jen tak. Viděla jsem v ní nepřítele.

"Já.. Koukám a přemýšlím." řekla jsem nejistě a stále ji pozorovala. Popotáhla si z cigarety a potom si  sedla vedle mě. Podívala jsem se na ní zblízka. Měla modré oči obtažené silnou černou linkou, ale v kontrastu s jejímy blond vlasy to vypadalo moc pěkně. Její tetování bylo černé, ale já nedokázala takhle narychlo rozluštit, co to mělo být.

"Jsi tu na dovolené?" zeptala se a já postřehla její vtipný přízvuk. Tak tu asi ale nejspíš budou mluvit všichni.

"Ne, dneska jsme se přistěhovali z.."

".. Anglie." doplnila mě dříve, než jsem stihla doříct svou větu. Překvapeně jsem se na ní podívala a ona se pousmála.   "Jsem něco jako expert na přízvuky," vysvětlila mi a já přikývla a potom jsem nervozně sklopila pohled a prohlížela si své ruce složené v klíně.

"Takže.. Chceš cigaretu?" zeptala se mě, nejspíš aby se zbavila toho nepříjemného ticha.

"Díky, nekouřím." odmítla jsem, ale za chvíli se mi stejně objevila cigareta před obličejem.  "Nekouřím," zopakovala jsem a ona se pousmála.