Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

32) Zpět v Eyemouthu.

The Neighbourhood - Let It Go

"Vypadni odtud Harry. Zmiz, dokud tě to tady nezničí úplně. Běž za ní," řekl mi do ucha a já věděl, že jsem byl jediný, kdo to slyšel. Chvíli jsem se na něj díval a on pak přikývl a já se kousl do spodního rtu a pak odběhl z podia. Schody dolů jsem bral po dvou, mikrofon hodil na zem a všechno, na čem mi záleželo, nebo i nezáleželo jsem nechal za sebou. V tuhle chvíli jsem dokázal myslet jen na jednu věc, na jednoho člověka, kterého jsem v tuhle chvíli potřeboval.

Thalie.

Odtud jsem jel taxíkem rovnou na letiště. Taxikář protestoval, když jsem na něj křičel ať zrychlí, ale nevydržel to dlouho a nakonec udělal tak, jak jsem chtěl. Za necelou půl hodinu jsem byl na letišti. Zapl jsem naposledy mobil, abych zkontroloval, co se psalo na internetu. Mezitím, co mi na letišti prodávali letenky na let , jsem zjistil, že už mě hledají. Tak jsem položil mobil na sadačku a nechal ho tam ležet, aby mě podle GPS nemohli vystopovat. Potom jsem se sebral s čerstvě vytištěnou letenkou a šel jsem k odbavení k letu, který startoval za necelých dvacet minut.

"Pane Stylesi? Právě jsme dostali upozornění, že vás nesmíme odbavit," řekla mi letuška, která stála akorát při vchodu do letadla.

"Sakra.. No, nešlo by to nějak.. Prosím vás?" zeptal jsem se mile a ona si povzdychla.

"Poruším všechny pravidla a to si s mým postavením nemůžu dovolit," řekla a lítostivě zavrtěla hlavou.

"Prosím vás.." najednou mě napadla docela dobrá věc. "Máte děti, nebo rodinu?" zeptal jsem se a ona povytáhla obočí.

"Prosím?" zeptala se nechápavě.

"Víte.. Nechci být známý a opravdu potřebuju vidět holku, kterou miluju. Nevím, kolik máme času a jak dlouho s ní budu moc být, ale je to pro mě ta nejdůležitější věc na světě. A vím, že jenom vaše svolení mi pomůže a tak vám nabízím tohle.." sáhl jsem si do zadní kapsy a vytáhl peněženku a z ní jednu z mnoha karet.  "Nevím, kolik dostávají letušky.." podotkl jsem, zatímco jsem na kus papíru psal její propiskou, kterou měla schovanou v kapsičce, můj pin.  ".. ale jsem si jistý, že z tohohle se pár měsíců uživíte, kdyby někdo přišel na to, že jste to byla vy, kdo mě pustil do letadla a nebo alespoň máte na něco pěkného pro vaše děti, manžela, kohokoliv," řekl jsem a ona zavrtěla hlavou, když jsem jí podával kartu s lístečkem.

"Snažíte se mě uplatit?" zeptala se nevěřícně a já se pousmál.

"Ne, jen to NECHCI a tak udělám radost alespoň ostatním lidem... Pokud mě pustíte," řekl jsem a věnoval jí úsměv plný naděje. Pokud mi řekne ne, bude tohle nejhorší setkání s nejhorší letuškou na světě.

"Tak dobře, ale doufám, že ta holka aspoň stojí za to, že mě vyhodí, pane Stylesi," řekla letuška s úsměvem a pak uvolnila řetěz, který mi bránil před vstupem na palubu letadla.

"To si pište," řekl jsem a podal jí kartu. Ona se usmála a potom si ji nenápadně dala do zadní kapsy od jejích jeansů.

"Užijte si let, pane Stylesi," řekala  já pak zmizel na palubě letadla s trochu lepší náladou. Byl jsem v letadle a teď už nebylo téměř nic, co by mě mohlo zastavit.

**

Let do Edinburghu proběhl bez nějakých komplikací. Nikdo další si nevšiml, že jsem na palubě, protože letadlo bylo téměř prázdné. Nikdy bych nečekal, že tohle může být tak jednoduché, ale znovu se mi podařilo se dostat do Edinburghu bez povšimnutí. Tam jsem si už jen chytl dalšího taxíka a ten mě odvez až na kraj Eyemouthu kde jsem mu poručil, aby zastavil. Zaplatil jsem slušnou částku za jízdu, která trvala něco přes hodinu, ale to mi bylo v celku jedno. Hlavně, že jsem byl tady.