Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

9) Lepší než ostatní

Justin Timberlake - TKO

** Jednoho dne se na tebe někdo podívá tak, jako by si byl ten jediný.

"Pomůžu ti," řekla mi a já se pousmál. "Potřebuješ něco?" zeptala se.

Nikdo mi nepomůže. Jsem ztracený případ.

"Pro začátek by stačil obvaz," řekl jsem a ona přikývla.

"Hned tu budu. Jen už prosím nic nedělej," řekla mi a já přikývl. Zatím nic neudělám. Nemusela se bát.

Thalie odběhla z pokoje a já se posadil na postel. Tohle nedopadne dobře. Snažila se,ale problém je v tom,že já jsem nenapravitelný. Já jsem ten,koho nemůže napravit. Ale nechtěl jsem ji zklamat...

Thalie za chvíli přiběhla s obvazem v ruce. Starostlivě se na mě podívala,než mi začala obvazovat ruku. Potom mi to svázala a podívala se na bordel v mém pokoji. Na zemi se válelo triko,do kterého jsem si otřel krev a obvázal si jím ruku.

"Sedni si,uklidím tu," řekla Thalie a já zavrtěl hlavou.

"Nemůžeš mi tady uklízet. Je to můj bordel a můj pokoj," řekl jsem jasně.

"Harry.. nech mě tu alespon uklidit,když už ti jinak pomoct nemůžu," řekla Thalie a já ji nakonec nechal projít do koupelny,kde byl největší nepořádek. 

Chtělo se mi brečet. Nechtěl jsem,aby Thalie uklízela můj bordel,utírala mou krev a strarala se o mě jako o malého,ale nic jiného mi nezbývalo. A tak jsem tu seděl a čekal,co se bude dít dál. 

Opravdu jsem se nesnášel. Jak jsem takhle mohl dopadnout? Proč jsem skončil tady a proč nemůžu být normální? Opravdu by bylo lepší,kdybych to vzdal a konečně to ukončil. Protože to,jak jsem žil se spíš podobalo smrti. Připadal jsem si jak chodící mrtvola.

"Harry.. Uklidila jsem a dám ti vyprat to oblečení," řekla Thalie a pak se na mě podívala lítostivým pohledem.

"Můžeš jít. Děkuju Ti," řekl jsem Thalii a ona se na mě dívala. Vypadalo to,že přemýšlí. Po chvíli přikývla a pak došla ke dveřím. Čekal jsem,že odejde,ale ona se u dveří zastavila a pak se otočila směrem ke mě  . Podíval jsem se na ní a čekal,co řekne.

"Já.. Chci tady zůstat s tebou," řekla a já sklopil pohled.

Moc jsem chtěl,aby tu se mnou zůstala,ale bál jsem se toho. Stejně jako jsem se bál kontaktu s ostatníma a jejich názorů.

"Pojď sem," řekl jsem nakonec Thalii a poklepal na místo na posteli vedle mě. Pousmála se,přešla pokoj ke mě a sedla si vedle mě na postel. Opřela se zády o zed' stejně jako já a pak se dívala před sebe. Oba dva jsme byli ticho.

Thalie za chvíli udělala něco,co jsem nečekal. Vzala jemně mou ruku a lehce mě po ní pohladila. Cítil jsem její dotek a bylo to něco jiného,než když si ubližuju. Její doteky byly hladké a příjemné a mě na chvíli přišlo,že i trochu hojivé. Ale místo zranění hojily spíš mou duši a mé srdce. 

"Nechci abys to dělal,Harry," řekla  mi Thalie a já se stále vyhýbal očnímu kontaktu. Nevěděl jsem,co dělat.

"Už nechci,aby sis takhle ubližoval. Nezasloužíš si to," řekla mi a já zavrtěl hlavou.

"Neznáš mě," zašeptal jsem.

"Myslím si,že jsem tě za těch pár dní poznala lépe,než většina lidí. Kromě kluků teda," řekla Thalie. I když jsem to nepřipustil,měla pravdu.