Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

39) A Wreck

"Poletíš s nimi, musím tady ještě něco zařídit," řekl mi a podíval se na Thaliiného otce.

"Myslel jsem, že se jim nic nestane, když se sám vrátím, " řekl jsem zmateně a Simon zavrtěl hlavou.

"Jak už jsem jednou řekl, jsi jen naivní teenager. Vemte ho a vraťte se do Londýna, " přikázal ochrance, která mě chytla a pevně mě držela. Akorát, když mě chtěli odvést k letadlu, do dveří vběhl člověk, kterého bych tu čekal nejmíň.

Přísahal bych, že když jsem odcházel z pokoje, spala tvrdě v posteli. Měl jsem se nějakým způsobem ujistit, že se tohle nestane. Nechci, aby mě viděla odcházet.

"Harry!" zakřičela Thalie zoufale, když mě viděla v zajetí dvou silných bodyguardů. V očích měla slzy a když se ke mě pokusila rozběhnout, skončila v náručí dalšího z nich...

Pozoroval jsem,jak se jim bránila, vztekala se v jejich náručích, křičela mé jméno a nadávky na ostatní. Pozoroval jsem ji bezmocně a nemohl udělat vůbec nic. Vím, že nebylo správné tu jen tak stát, koukat na ní a nic nedělat, ale já věděl, že i kdybych se snažil sebevíc nemělo by to cenu. Byl jsem jim úplně odevzdaný.

"Uklidni se, nebo to bude ještě horší, " řekl jí jeden z chlapů, kteří jí drželi na místě. Ona zdvihla hlavu a podívala se na mě. Přikývl jsem, aby udělala to, co jí říkali a ona se pak přestala vrtěl v jejich sevření a hlasitě oddechovala.

"A teď.. " řekl Simon a mnul si ruce o sebe. Nenávistivě jsem se na něj podíval a čekal, co dál řekne.   "... dám vám dvoum pět minut, abyste se rozloučili, abyste neřekli, že jsem úplně bezcitný. Potom se už ale nikdy neuvidíte, " řekl a pokývl na bodyguardy, kteří nás drželi a ti nás zavedli do vedlejšího pokoje. Varovali nás, ať se o nic nesnažíme a že si pro nás za 5 minut přijdou. Hned jak se zavřely dveře, Thalie se na mě vrhla a obmotala ruce kolem mého krku. Cítil jsem, jak se celá třese a přál si, aby tohle nemuselo být naše poslední loučení.

"Musíme se odtud dostat, Harry. Musíme vypadnout," s panikou v hlase mi šeptala do ucha. Jemně jsem ji odtáhl od svého těla a zavrtěl hlavou.

"Nevyjde nám to. Znova už ne. Je mi to líto Thalie, ale já už tak dál nemůžu." řekl jsem jí a ona nevěřícně zavrtěla hlavou.

"Co to říkáš, Harry? Nevzdáváš to, že ne?!" zeptala se mě a já přikývl.

"Bohužel jo." řekl jsem a ona sklopila hlavu. "Říkal jsem ti, ať na mě nezapomeneš a to je všechno o co tě teď můžu žádat. A ještě.. Užívej si život i beze mě, protože ty si to zasloužíš. " řekl jsem jí a pak se podíval na její zklamaný obličej. Potom jsem jí ho nadzdvihl mými prsty a naposledy přitiskl mé rty na její. Políbil jsem ji ještě jednou, jako by to bylo poprvé,  jako bych poprvé ochutnával její rty. Jenže tentokrát jsem místo radosti z toho, že jí můžu líbat citil smutek z toho, že je to naposledy. Pomalu jsem se odtáhl, setřel slzy z jejího obličeje a potom ji přitiskl ukazováček na rty.

"Už žádný pláč,Thalie." řekl jsem jí a ona kolem mě ještě jednou obmotal ruce a přitiskla mě do objetí. Chtěl jsem jí ho oplatit, ale akorát se otevřely dveře pokoje a to bylo znamení, že je loučení konec.

"A teď odejdi, Harry. Zavolám ti, až se vrátím do Londýna a promluvíme si." řekl mi Simon a já s posledním pohledem na Thalii odešel obklopen dvěma bodyguardy do soukromého letadla.

THALIE

"Promluvme si o vašich podmínkách, " řekl Simon a já se posadila na židli vedle mého otce. Ani jeden jsme nic neříkali, vyřízený z událostí posledních pár minut.