Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

38) Welcome To Hell

Procházeli jsme les skrz na skrz a trvalo asi dvě a půl hodiny, než jsme zastavili a dali si malou pauzu. Harry položil na zem jeho mikinu a oba dva jsme se na ní posadili. Harry se na mě chvíli bez jakéhokoliv komentáře díval a nejspíš se snažil přijít na to, co se mi honí hlavou. Celá ta procházka byla úplně normální. Harry i já jsme si povídali o všem, co nás napadlo. Smáli jsme se, pošťuchovali se a i se ze srandy hádali. Ale stejně jsem poznala, že Harry myslí na něco jiného a něco mi neříká a to mi vrtalo hlavou.

Teď jsem se na něj podívala, zatímco mě on stále sledoval.

"Na co myslíš, Harry?" zeptala jsem a on párkrát zamrkal a pak si povzdychl.

"Na tebe.." řekl a já se na něj nechápavě podívala.

"Proč?  Jsem tu s tebou.." řekla jsem a pořád nechápala co tím myslí.

"Já vím.. To je fuk. Mohla bys mi prosím udělat malou laskavost?" zeptal se mě Harry a zametl předchozí téma pod stůl.

"Co je to?" zeptala jsem se a čekala, co po mě bude chtít.

"Polib mě, prosím. " zaškemral Harry a já se k němu s úsměvem naklonila a spojila naše rty v polibek.

Chvilku jsme ještě strávili sezením v lese, ale oboum nám potom začala být zima a tak jsme se rozhodli vrátit se. Zbytek dne utekl jako voda. Harry mi udělal oběd, potom jsme chvíli oba dva leželi a tulili se na posteli. K večeru jsem donutila Harryho, aby mi četl kus nějaké knihy, kterou měl v kufru. Jeho hlas byl příjemný a já usínala spokojeně na jeho hrudi. Neměla jsem v plánu usnout tak brzy, ale nakonec se nedalo odolat únavě, která na mě padla.

*HARRY*

Čekal jsem dokud Thalie neusne a potom tiše vstal z postele. Zkontroloval jsem, jestli se náhodou nevzbudila a potom přešel pokoj ke kufru, který ležel na zemi. Rozepl jsem ho a začal v něm hledat. Věděl jsem, že to tady někde musí být, někam to tu dala a já jen musel najít, kde se to skrývalo.

Když jsem asi deset minut prohledával kufr a nic jsem nemohl najít, začal jsem být trochu nervózní. Za chvíli jsem ale narazil na knihu a viděl, že je v ní něco založené. Opatrně jsem se podíval dovnitř knihy a viděl, že je to přesně ta obálka, kterou hledám. Vytáhl jsem ji ven a potom si s ní sedl na židli ke stolu. Rozlepil jsem obálku a vytáhl z ní papíry, na kterých jsem poznal Thaliin rukopis. Vzal jsem ten, na kterém bylo číslo jedna a začal číst.

Milovaný Harry, 

napadlo mě začít psát dopisy. Nevím, jestli to má smysl, stejně jako nevím, jestli my dva máme ještě nějakou šanci na to být spolu, ale mám z toho dobrý pocit. Jako, že pro nás alespoň něco dělám.

......

Pročítal jsem písmeno po písmeni, slovo po slovu a věděl, že každá věta, která bude následovat mě bude nutit cítit se čím dál tím víc hůř. Vybavovalo se mi všechno co se stalo, ale jen z té mé stránky. Vím, jak zbabělé bylo vzít tu žiletku a snažit se všechno ukončit. Nikdy jsem to neměl dělat a nechat Thalii tak trpět a procházet si tak těžkým obdobím. Kde bysme mohli být, kdybych neudělal tuhle kravinu? Třeba by nás ani nikdo nikdy neobjevil a já bych teď nemusel dělat tohle.

.......

Doufám, že se máš dobře. Užívej si to Harry a snaž se zapomenout na to špatné, i když vím,  jak to máš složité. I přesto, že je ten svět krutý, musíš na něm hledat pozitiva. Stejně jako já. Myslím na tebe a to je jedno velké pozitivum.