Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

43) Definitivní rozloučení - život není pro každého. KONEC!!

~~Je to trošku delší, než jsem předpokládala :D Sakraa :D

Dead Sea The Lumineers

 Bon Iver - Blindsided

Be Still - The Fray

**Někdy to na mě příjde a já cítím úplně všechno. Někdy ale naopak necítím vůbec nic. Už ani nevím, co je horší ; Topit se ve vlnách, nebo umírat žízní?

*HARRY

Probudil jsem se s obličejem na studené zemi a uvědomil si, že jsem v koupelně. Pamatuji si, že jsem se v noci sebral z mého pokoje, dal si rychlou sprchu, protože jsem ze sebe chtěl smýt krev, ale jaksi jsem to psychycky nezvládl. Všechno kolem mě mi připomínalo Thalii. A i když jsem se snažil nemyslet, nebo se nějak zabavit něčím jiným, stále jsem slyšel její hlas v blízkosti a nebo její roztomilý smích. Pamatuju si, že toho na mě bylo moc, sedl jsem si na zem a rozbrečel se. Bylo mi příšerně a já se cítil ještě hůř, než na začátku. Bylo to pro mě teď ještě horší, než když jsem ji potkal, než když jsem poprvé utekl. Teď už tu totiž pro mě nezbyla žádná naděje.

Nechtěl jsem to bez ní zkoušet. Nechtěl jsem bez Thalie jíst, žít, dýchat. Moje mysl odmítala myslet na něco jiného než na ní a stále mi ji připomínala, aniž bych se o to pokoušel. Nikdy jsem nevěděl, že je možné cítit tolik pocitů k jednomu člověku, nikdy jsem si nemyslel, že je doopravdy možné, že by pro vás někdo mohl znamenat více, než vy. Thalie pro mě byla cennější, než můj život a tak jsem si teď připadal úplně zbytečný, unavený ze všech těch dramat, které kolem mě posledních pár týdnů probíhala bez jakéhokoliv výsledku. Prostě a jednoduše jsem toho měl dost.

Vstal jsem ze studené podlahy a podíval se na svůj odraz v zracadle. Měl jsem kruhy pod očima a můj obličej neměl vůbec zdravou barvu. Oči jsem měl zarudlé a každý vlas někde jinde. Zhluboka jsem se nadechl a přejel prsty po mém zjizveném přeloktí. Nevím proč, ale byl jsem rád za ty jizvy, které jsem tam měl. Připomínali mi všechnu bolest - mou, Thaliinu a také můj smutek. Neviděl jsem žádný další důvod v tom, proč se držet a znovu odolávat té chuti. Byla to jediná věc, která mi teď dávala smysl a já jen pomyslel na to, jaké to bylo minule, když jsem se rozhodl říznout hlouběji a nechat vytéci o něco více krve... přemýšlel jsem nad tím jaké by to bylo ukončit to, ukončit můj nesmyslný život.

"Harry! Jsi v koupelně?" ozvalo se zpoza dveří a já si uvědomil, že Cailin je stále v mém domě. Rychle jsem si upravil rukou vlasy, přehodil přes sebe triko a šortky a pak odemkl koupelnu. Stál jsem přímo naproti ní a díval se na její trochu vyděšený výraz.

"Děje se něco?" zeptala se mě hned jak dostala příležitost. Já zavrtěl hlavou a prošel okolo ní.

"Moc dobře jsem nespal. Jdu si udělat snídani." řekl jsem a pak šel pomalu dolů po schodech. Nezajímalo mě, že mohla vidět mé jizvy a vůbec ne to, jak špatně vypadám. Opravdu mi bylo všechno jedno.

"Dobře, dám si sprchu a pak budu dole," řekla mi, ale já už ji neodpověděl a šel dolů do mé kuchyně. Pomalu jsem se došoural ke kuchyňské lince a postavi vodu na kafe. Mezitím, než se mi uvařila jsem si připravil mléko s křupkami a pak si zalil kafe. Sedl jsem si ke stolu a díval se na misku s mou snídaní a upíjel horkého kafe a doufal, že mi pomůže se trochu postavit na nohy.

Za chvíli přišla Cailin a přisedla si ke mě. Chvíli si mě beze slov prohlížela a potom si nalila džus a konečně mě přestala pozorovat.

"Dneska večer odjíždím," řekla mi a já se na ní podíval a snažil se vypadat, jako že mě to zajímá.

"Fakt?" zeptal jsem se , ale znělo to suše. Nezajímalo mě to, ptal jsem se jen ze slušnosti.