Breathless (CZ// H.S. Fan Fic)

19) Tohle je konec?

Regina Spektor - Eet (znovu)

Passenger - Let her go (Acoustic)

Antichrist The 1975

**  Od kdy se nůž stal mým jediným přítelem?

 
Harry

Všichni jednou zemřeme. Na všechny jednou příjde ten den, kdy budou chtít ukončit život. Někdo zemře spokojený. Bude umírat s dobrým pocitem, že v životě něco dokázal. Bude spokojený s tím, jak se choval k ostatním, že strávil život s člověkem, kterého miloval a užíval si ho až do poslední chvíle. Ostatní zemřou nešťastní. Budou plakat, protože nestihli zažít nic, za co by stálo umírat. Nemají žádné vzpomínky, které by jim pomohly to utrpení ulehčit. A pak jsou tu lidé jako já. Prázdní a lhostejní ke smrti.

Seděl jsem v koupelně a už po několikáté přejel žiletkou po kůži mé ruky. Tentokrát jsem nebrečel. Jen jsem tupě zíral na mou zakrvácenou ruku. Krev stékala po mé ruce a kapky dopadaly na zem. Nepřeháním, když řeknu, že pod mou rukou už vznikala malá louže mé krve. Chtělo se mi spát a já nevěděl, jestli je to znamení smrti, nebo jen únava. V noci jsem moc nespal a tak jsem nemohl odhadnout, co z toho na mě přicházelo. Ještě jednou jsem se řízl. V tuhle chvíli mi doopravdy bylo úplně jedno, jestli umřu dnes nebo až jindy. Byl jsem úplně bez jakýchkoliv emocí. Nebylo ve mě nic, žádná vina nebo vztek, který by mě donutil přestat. Nebylo nic, co by mi v tuhle chvíli připomnělo, proč mám žít dál. Žádné pocity, žádné starosti.

Oči se mi téměř zavřely. Stále jsem ale viděl mou ruku pokrytou krví. Udělal jsem poslední řez ostřím po mé kůži. Hlubší, silnější. Krev začala téct více a více. Za chvíli jsem cítil, jak se mi oči zavřely úplně. Chtěl jsem je otevřít, ale neměl jsem už sílu ani na to.

"Promiň, Lio," bylo poslední, co jsem ze sebe dostal. Potom jsem pomalu, ale jistě odcházel do tmy, která byla přede mnou.

Má mysl se vzdalovala a já odcházel dlouhým tunelem, který vedl do neznáma. I tak mě to ale lákalo. Poznání něčeho nového a zjištění, co je dál. Bude to tam lepší,  nebo budu pořád stejně špatný člověk,  jako jsem byl do teď?

Byla tohle smrt? Bylo to všechno?

Thalie

Odpoledne bylo delší a delší. Čas bez Harryho utíkal pomalu a já i přesto, že jsem si hrála s Tinym přemýšlela nad tím, co asi teď dělá Harry. Táhlo mě to k němu, ale zároveň jsem věděla, že mezi námi potřebuju na chvíli vytvořit trochu odstup. Doufala jsem, že tak Harrymu alespoň trochu pomůžu s vyjasněním jeho problémů.

Dívala jsem se namalou kuličku chlupů, která mi pobíhala a poskakovala po pokoji. Kutálel před sebou míč a poskakoval za ním. Spokojeně vrtěl ocáskem a já se začala smát pokaždé, když zaškobrtl a svalil se na zem.

Pomalu se začalo stmívat a já byla překvapená, že jsem se konečně dočkala večera. Od Harryho jsem zatím nic neslyšela a tak jsem se rozhodla, že půjdu dolů a udělám mu něco k jídlu. Nechala jsem Tinyho u sebe v pokoji a šla jsem dolů do kuchyně připravit něco k večeři.

Udělala jsem sandwiche s různými náplněmi a kousek od každého dala na svůj talíř a druhý kousek na talíř pro Harryho. Dala jsem oba na tác a potom tam přidala dvě skleničky pomerančového džusu. Doufala jsem, že Harry už bude v alespoň v trochu lepší náladě a nebude se chovat jako dopoledne. Snad trochu mluvit bude a když ne, nechám ho ještě chvíli samotného a on se z toho dostane.