„Tati, neodjížděj." Žadonila jsem jako malé dítě.
„Neboj, holka. Dohlídnu na něj, aby se mu nic nestalo." Mrknul na mě strejda Bob. Strejda Bob byl tatínkův kamarád. Byl to jeho šéf.
„Budu zpět, jen co mrkneš." Pohladil mě tatínek po vlasech, políbil maminku na tvář a bráchovi rozcuchal vlasy. Pak odjel a to bylo naposledy, co jsem ho viděla.
Krátce na to jsme se odstěhovali na farmu, kterou tatínek koupil, než odjel. Mě bylo jen deset, bráškovi bylo osm.
Náš nový domov byl velmi velký. Táta s mamkou na něj šetřili opravdu dlouho. Měla jsem svůj pokojíček, stejně jako Adam, můj bratr.
Moje jméno je Alice a po otcově smrti, našem stěhování a zprávě, že náš otec zahynul ve válce, jsem na tomhle světě zbyla já, Adam a naše matka. Skončili jsme na farmě, která je jako z pohádky. Ale jako v pohádce to tam nebylo. Každá farma potřebuje velkou pozornost a stojí hodně práce.
ČTEŠ
Sliby, které musíme dodržet
ChickLitŽivot není procházka růžovou zahradou a o tom něco ví Alice, která se musela obětovat, aby dodržela slib. Ale může ji to stát hodně. I život. Příběh o dívce, která prošla peklem. (A o kávě, která byla horší než peklo.) #01 ChickLit 02.08. 2...
