Wrong Choice *texting* //N.H. a H.S.

5.part

Vzbudila jsem se asi okolo sedmé. Hned co jsem se vzbudila, šla jsem do koupelny odbýt si svou ranní hygienu. Když jsem se, ale podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Měla jsem červené a napuchlé oči. Taky aby ne, když jsem spala sotva čtyři hodiny. Ve spánku mi bránilo přemýšlení a furt ta samá věta "Vybrala sis Harryho" . Nevybrala! Nedal mi na výběr.
___________________

"Ahoj Nialle" prošel jsem kolem něj s pozdravem. Myslel jsem, že neodpoví, ale...

" Tak co, už jsi ji pustil k vodě nebo to uděláš, až zítra?"

"Co?" Zastavil jsem se a otočil se na něj, aby jsem se mu mohl dívat do očí.

"Moc dobře víš, o čem mluvím. Víš, že mluvím o Beth a taky víš, že ji miluju. Harry jsi ten nejmíň citlivý člověk, jakého jsem kdy poznal."

"Ni, fakt promiň. Ale víš, já k ní taky asi něco cítím. Vím, že mi nevěříš, že by jsem se zrovna já mohl zamilovat, ale asi je to tak."

Řekl jsem, v tu chvíli jsem si uvědomil co jsem řekl, chudák Niall, je mi ho opravdu líto.

"Ne tomu fakt nevěřím a ty taky ne, Beth je ta nejlepší holka na světě, opovaž se jí zlomit srdce."
Řekl a odešel naštvaně do své ložnice.

Harry: Ahoj Beth, potřebuju se s tebou sejít, musím ti něco důležitého říct, máš čas?
Beth: Dobře tak za hodku u mě?
Harry: Ok, přijedu
________________________

"Beth, nechci zkazit naše přátelství, ale myslím, že, už by jsi to měla vědět." řekl a působil při tom dost nervózně.

"Aha a co to je to, co bych měla vědět?"

"Víš, nikdy jsem žádnou holku neměl rád delší dobu, než týden. Ale u tebe to je jiné, když jsi smutná, jsem smutný i já a ubíjí mě to, že ti nemůžu říct, že to bude dobré, že SPOLU to zvládnem. Prostě, je to těžké říct ale..." čekala jsem co řekne i když, už jsem to tušila.
"Miluju Tě Beth a chci ti to říkat každý den, chci se vedle tebe probouzet a chci ti vyčarovat každé ráno úsměv na tvých rtech." Řekl, já v tu chvíli nevěděla ani kde jsem, natož co mám odpovědět. Než jsem se stihla vzpamatovat, mé rty se dotýkali těch jeho. Byla jsem zmatená, ale i tak jsem věděla, že to co dělá mi není ani trochu nepříjemné. Když jsem se vrátila do reality, odtrhla jsem se od něj a nezmohla se na nic jiného, než na tyto slova:
"Promiň, ale asi, už by jsi měl jít"

"Promiň Beth, nechtěl jsem tě nějak vystrašit nebo něco uspěchat,.." než to stihl doříct, řekla jsem něco já.

"Neomlouvej se, já to chtěla taky, právě proto jsem tak zmatená"

Pohled Beth:
Bože, ten Harry mi to vůbec neulehčuje. Teď vůbec nevím, koho vlastně miluju. Niall je tak strašně milý, říká mi princezno a tak, ale teď se mnou vůbec nemluví, ani neodepisuje ani nic jiného. Ale Harry, u toho si zase nejsem jistá, jestli to je láska, co když mě za týden odkopne jako to udělal u tolika dalších. Proč zrovna já bych ho měla změnit.
Je to jako nějaká hra, buď a nebo, buď si vyberu správně, nebo špatně, a budu toho každým dnem litovat.

Pohled Harryho:
Já ji to fakt řekl. Divím se sám sobě. Vím, že ji miluju, ale něco mi říká, že by nám to spolu stejně dlouho neklapalo, ale volba je jen na ní.