Wrong Choice *texting* //N.H. a H.S.

30.part

Z práce jsem se vrátila asi okolo jedné. Proto jsem se rozhodla jít ještě do sprchy. Potom jsem si vyfénovala vlasy a vyžehlila je a zbyla mi ještě celá hodina na nachystání se. Rozhodla jsem se  první namalovat. Dala jsem si jen korektor, horní víčko jsem obtáhla černou linkou, řasy přejela párkrát řasenkou a rty jsem si jen přetřela bezbarvým leskem. Dneska jsem si rozhodla obléct šaty. Vybrala jsem si nádherné béžové, těsně nad kolena. Ale v tom mi přišla zpráva, podívala jsem se, kdo po mně touží.

Niall: Zlato, neber si žádnou sukni ani šaty. Vem si něco pohodlného
Beth: Dobře, ale docela se bojím co chystáš
Niall: Neboj, těším se na tebe :*

Šaty jsem si proto svlékla a dala si radši jako obvykle legíny, ale jelikož mé oblíbené černé, jsem nemohla najít, rozhodla jsem se pro tmavě modré. K tomu jsem si vzala starorůžové tílko a na to bordo mikinu. Jelikož jsem měla ještě pět minut, rozhodla jsem se po dlouhé době připojit na Twitter. Kromě nenávistných zpráv, nebo naopak zpráv které byly o tom, jak mi drží holky palce a tak, jsem tam nic zajímavého nenašla. Šla jsem si proto obout své bílé conversky a vyrazila vzhůru dobrodružství. Jak jsem pochopila podle toho, co Niall psal. Hned po tom, co jsem si je obula, bytem se rozlehl zvonek. Seběhla jsem proto dolů po schodech ze svého bytu a šla se přivítat s Niallem.

Pohled Nialla
"Ahoj" řekl jsem Beth a obejmul ji.

"Ahoj Ni" řekla a skovala se v mém objetí.

"Už mi konečně řekneš kam jdeme?" Zeptala jsem se ho a doufala, že se to konečně dozvím.

"Nic zajímavého. Ale chci ti ukázat jedno místo, kam se vždycky chodím uklidnit. A je to na jednom kopci, proto pohodlné oblečení." Řekl a já se docela udivila.

"Aha" zasmála jsem se.

"Čemu se směješ?" Zeptal se Niall nervózně, ale usmál se taky.

"Nic, čekala jsem něco nevím, něco jako nějakou lezeckou stěnu, skok padákem nebo tak." Zasmála jsem se znova.

"Tak to mužem změnit. Klidně můžeme jít na horolezeckou stěnu." Řekl.

"Ne jen to ne, jsem ráda, že je to něco normálního." Řekla jsem a opět se zasmála.
__________________

"Nialle, je to hrozně namáhavé, jak se sem můžeš chodit uklidnit, mě by kleplo už teď a to jsme sotva v půlce." Řekla jsem zadýchaně. Niall to vzal jako výzvu a vzal mě do náruče. Začala jsem se smát, on taky a jak se smál, spadl i se mnou do měkké trávy. Naše obličeje v tu chvíli byly tak blízko a já cítila jeho zrychlený dech. Vzpomněla jsem si ale v tu chvíli na Nelly a rychle vstala. Niall to asi pochopil a vstal taky. Vydali jsme se na cestu vzhůru výšinám. Sama sobě jsem se zasmála, jak básnicky jsem tu větu v mé mysli řekla.