Wrong Choice *texting* //N.H. a H.S.

34.part

Když jsem přišla domů, našla jsem tam několik zpráv od Nialla.

Niall: Omlouvám se Beth
Beth: Ale vždyť jsi nic neudělal
Niall: Co mám udělat, aby jsi mi věřila?
Beth: Já nevím, asi mi dej prostě jen čas
Niall: Dobře, asi jsem se zachoval hrozně, když jsem s ní chodil i když jsem ji nemiloval. Ale ty jsi to samé udělala s Harrym
Beth: Nialle! Přestaň mi to vyčítat ano? Já ti to taky nevyčítám, ale bojím se, že by jsi udělal to, co jsi udělal Nelly i mně
Niall: Nikdy bych ti to neudělal
Beth: A proč bych ti měla věřit?
Niall: Beth dokážu ti, že mi můžeš věřit a že te miluju
Beth: Občas si říkám, že kdybych ti tehdy nenapsala, mohla bych teď žít ten svůj život, sice jsem v něm nebyla šťastná, štěstí jsem zažila, až když jsem potkala tebe, ale zároveň jsem tu hroznou bolest zažila taky, až když jsem potkala tebe. Radši bych měla svůj život před rokem, nebyla jsem v něm šťastná, ale ani smutná
Niall: Beth, jsi to nejlepší co mě mohlo potkat
Beth: Proč já? Obyčejná holka, proč o mě furt tak usiluješ? Vždyť ty jsi člen nejslavnějšího boybandu součastnosti, můžeš mít kteroukoli, na kterou si ukážeš, jen ne mě. Třeba to je právě tím, že si zvyklý, že tě každá chce a jen já ne, tak si chceš jenom dokázat, jaký jsi borec
Niall: Tak to není! Jsi to ty, protože jsi ta nejúžasnější osoba na téhle zemi. Můžeš mě odmítat, nadávat mi a já nevím co ještě, ale já tě miluju Beth! Tebe chápeš to? Ne Nelly, ani nikoho jiného, jen TEBE!
Beth: Věříš vůbec svým slovům? Dokázal by jsi mi to vůbec říct do očí? Nebo to píšeš jen tak, aby sis něco dokázal?
Niall: Klidně ti to řeknu do očí, klidně ti to budu říkat každý den, protože to tak prostě je
Beth: Promiň, někdy mi to řekni do očí a já ti možná začnu věřit, ale po internetu to fakt řešit nebudu, čau!

Proč jsem mu tehdy napsala? Osud? To není osud, přece nemůže být osud tak krutý! Proč jsem se do něj musela zamilovat a proč musí být Niall tak komplikovaný. Nebo jsem komplikovaná já? V hlavě mám tisíce otázek, na které neexistují odpovědi. Když si myslím, že jsem odpověď našla, zjistím, že nebyla správná. Zjistím, že jsem se v Niallovi zase zmílila, znám ho vůbec? Nebo si to jen nalhávám? Miloval mě někdy? Na tyhle otázky odpověď neznám, u některých ani radši znát nechci. Bylo by mi lípe, kdybych ho v životě nepoznala? Sice bych nezažila pravou lásku, ale ani tu neskutečnou bolest v mém srdci. Stojí vůbec za to láska? A existuje vůbec? Nebo je to jen druh bolesti, který se nám první líbí a pak ho začneme nesnášet, ale akorát si to neuvědomíme? Kluků jsem pár měla, ale k žádnému jsem necítila to, co k Niallovi. Měla jsem je ráda, ale nemilovala jsem je. Jsem neskutečně ráda, že jsem poznala Louise a Liama, Harry je taky super, ale když jsme se rozešli, tak už se tolik ani nebavíme, nemáme toho tolik společného ale i tak ho mám strašně moc ráda. Poznala jsem díky nim, že mezi klukem a holkou může být jen kamarádství. Klidně i to nejlepší. A pak je tady Niall, ten je prostě samostatný, protože o něm bych tady mohla mluvit hodiny a stejně bych měla stále o čem. Miluju ho, ale zároveň ho milovat nechci.