Výhodný obchod

Dvacet dva dní do konce

Neděle.

I U Lou, se otevírá dnes až v půl deváté.

To je odpich.

Jen ve svém Snoopím pyžámku, což se rovná šortky a tílko s tímhle věčně unaveným psiskem, jdu do koupelny. Neočekávám, že zrovna dnes by měl přijít armagedon, stoletá voda nebo výbuch Temelínu. Drbající se, v jen tak nějak rozčesaných vlasech vlezu do kuchyně.

Moje barva se změnila v modrou, šedou a bílou:

„Táto? Táto!" zvedám postupně hlas a couvám z místnosti, ve které právě proběhlo vše, ze tří výše zmíněných, stoletá voda, výbuch Temelínu a armagedon. Mizím z té podělané místnosti, o které jsem si nikdy nemyslela, že mi způsobí srdeční zástavu, mrtvici a plicní kolaps na jednou.

„Jé promiň, Ang. Nestihl jsem tě varovat, ale tady, Kirovi, bylo strašně líto, co se včera stalo. Nó tak ti dnes přišel uvařit plnohodnotnou snídani."

Usmívá se na mě člověk, který by měl být za mně zodpovědný:

„Otče, neumíš lhát, pravdu sem!"

Myslím, že tušíte, co jsem ve svém super oblečku, dokonalé ranní kráse našla v kuchyni, krom kávovaru a sporáku. Ještě k tomu v mojí tyrkysové zástěře s kačenkou, tam byl Black.

Tvářil se jak hosteska na palubě drahýho parníku s vařečku v pazouře a otevřenou hubou, že by jí mohli vydávat za pražskou Blanku. Táta se trochu přikrčil a koktal:

„No koťátko, víš, jak jsi mi včera řekla, že se o tebe vlastně tahali, tak, no..."

Šlehám po něm svým smrtícím pohledem:

„Ven s tím!"

Vidět vlastního otce se červenat, je super, ale ne když máte chuť vraždit a litujete, že jste si ještě nepořídili nějakého Glocka. Možná by AKG, bylo ještě lepší!

„Ang, prostě jsem mu zavolal a zeptal se ho, jak to bylo no a dovezl ho sem, aby se ti omluvil pořádným jídlem."

Mračím se:

„Táto, tys ho unesl. Tys mu nevolal. Jak dlouho je tu ten zmetek? A jak víš, kde sakra bydlí!"

To už mi přeskakovaly hlasivky.

Kupodivu, Black se ukázal inteligentním, nevystrčil z kuchyně nos a ani nepípl.

„Angie, zlatko, jen od pěti ráno. Neboj, kdyby jsi mi neproklouzla, tak bych tě připravil. No a přece všichni ve městě vědí, kde bydlí Blackovi, nebo ne?"

Jo až na mě, koukám.

Háůůůůů, jdu se oběsit.

„Jdu do svého pokoje, oblíknu se, sním něco z toho co ten chudák vytvořil a potáhnu do práce. Pokud se tam dnes okáže jedna jediná molekula, tebe nebo Blacka, nedej horká konvice kávy, toho třetího, tak opustím loď, kapitáne!" otáčím se na podpatku a dupu do pokoje.

Bezvadný, kluk co si se mnou zahrává, lže mi, nevím v čem a proč, ale vím, že je tu lež, mě viděl, defakto, skoro nahou. Vztekle se soukám do tříčtvrtečních džínů, podprdy, tílka a košile v bílé barvě a jdu na snídani, cestou si dočesávám to vrabčí hnízdo. Sednu si ke stolu, kde už sedí táta a cpe se vejci a párkem.

„Co ti můžu nabídnout, An?"

Ptá se ta mužská servírka v děsně sexy zástěrce. Nejraději bych odpověděla něco kousavě jedovatého a jedovatě kousavého, ale já budu statečná: