Výhodný obchod

Dívka uprostřed

Autorčiny kecy, aneb příběh začne trochu později:

Jak jste si všimli, příběh získal nový kabátek. Přímo na míru jej dělala , tak pokud se i vám líbí, mrkněte do její knihy coverů. Jo a co víc, tohle děvče naprosto fantasticky píše!

Toto jen jako vzpomínka na druhý přebal, bohužel ten první je v nenávratnu elektronického šumu.

Toto jen jako vzpomínka na druhý přebal, tvořený pouze mnou, takže, prostě obyč.

Také tady ten úplně první cover!! Ty první jsou vždy jen aby něco bylo, ale také jsem ho měla ráda.

Autorka se vykecala, a tady konečně k „indícii„ příběhu...

Netrpělivě jsem stál v aule nové školy a bedlivě sledoval, kdy vchodem projde ona rošťácky rozježená hlava, skrývající geniální, skoro zločinecký mozek. Jen nepřicházel, možná nastoupí až za týden, alespoň jsem v to doufal, chyběl mi ten jeho zápal.

Jen díky tomu, že jsme se potkali a strávili spolu tři naprosto energeticky našlapané týdny, sem o sobě zjistil mnoho. V první řadě, že mi jde a baví mě sport. Basketbal, konkrétně. V druhé řadě, že být chytrý neznamená být neoblíbeným. Ten blázen byl jak módní policie a už druhý týden, sem měl co dělat, zbavovat se cetek od poblázněných holek. Myslel sem si, že to bylo jen tam.

Dny utíkají a já už nevyhlížím A.R. denně, už ani obden. Tak jednou za čtrnáct dní projedu vstupní halu pátravým pohledem. Dokonce si říkám, jestli to nebyl jeden z jeho důmyslných tahů,jak mě sem dostat. Je to, naštěstí, hodně dobrá škola, o tom žádná, ale není tu nikdo, s kým bych dokázal navázat přátelství. Jsem ve třídě plné nadaných, chytrých lidí, ale i tak. Třetina spolužáků žije mimo realitu, druhá mi závidí a třetí mi leze do, řekněme, zahrnuje mě nesmyslným obdivem.

Myslím, že bylo pololetí, kdy jsem zas jen tak zběžně prohlížel příchozí, kdy můj pohled zaujala trojice holek. Ty dvě znám, jsou z céčka. Snad nejhloupější holky z celé školy a mezi nimi šla celkem hubená holka.

Smály se.

To by nebylo divné, ale ono se smálo i okolí, dokonce dost lidí z áčka, se nablble usmívalo.

Spoře oblečená, na modro obarvená, Williamsová, vnímala povyk kolem, ale nikterak se do něj nezapojovala, stejně jako Foxová. Obě zmalované a vedle té uprostřed působily ještě komičtěji, ta na svém obličeji neměla nic. A právě ona zaujala své okolí, které naprosto ignorovala, jen ty dvě hlupačky, získaly její pozornost. Stejně to dopadne tak, že mi do skříňky narve časem dopis nebo nějaké sladkosti.

Reedová, jmenuje se Reedová a chodí do céčka, nečekaně. Stále se stará jen o ty dvě. Už je tu rok a půl a stále je v oné bublině. Veškeré pokusy o sblížení se, posílá hned v zárodku pod kytičky.

Nikomu necpe cukroví a psaníčka.

Je divná.

A.R. se stále neobjevil.

Nikdo o něm nic neví.

Zmizel.

V odrazu skleněné tabule, pozoruji komické trio. Musím jim nechat, že mají smysl pro dramatičnost. Přeslechnout, je nejde. Všechny tři, s brunetou uprostřed, ignorují okolí. Ona vůbec netuší, kolik má obdivovatelů. Divím se, že ani jedna z nich není v dramatickém klubu. Určitě by oživily tu nudu a neschopnost, jaká to je teď.

Za měsíc končí škola. Angela Reedová, stále neopustila svou růžovou bublinu. Tahle prťavá, ne už tak hubená holka je hádanka na kterou sem nenašel odpověď. Je to poslední šance, jak se o ní dozvědět více. Zkusit rozbít tu bublinu.

Šel jsem zrovna ke skříňce a rozjímal nad plánem, jak ulovit bláznivou holku, kdy objekt mých myšlenek do mě narazil a odrazil se. Udiveně jsem se díval, jak si třela naražené místo a mě přehlédla jak širé lány. Pokračovala ve své trase a moje konsternované já, ji následovalo.

Zvedala něco z lavice, kdy jsem se s ní zamkl v učebně. To, jak mě ignorovala, mi dalo do rukou plán. Společně s chutí si hrát a vyhrát. Skoro mi je jí líto, ale kdo jiný než já by dokázal chytit nepolapitelnou, Angelu Reedovou?

(Tak předposlední vsuvka po třech kapitolách. Už bude pouze jedna, zvažovala jsem, zda by jste měli zájem o charakteristiku postav. Budu ráda za veškerá čtení, hodnocení a moc uvítám komentáře. Jsem pro konstruktivní kritiku a upozornění na chyby.)

- Edit.18 -