Výhodný obchod

Dvacet jedna dní do konce

Pondělí.

Den, který bych nejraději zaspala, zmizela a nebyla. Jenže jsem, musím fungovat. Naštěstí není vidět, v jakém stavu jsem se vrátila domů. Usmála jsem se do zrcadla, tak a teď to jen fixovat. Nic se nestalo, jsem stejná. Blbá, bláznivá a ignorující vše co je kolem. Nepotřebuji nic. Jen se musím usmívat, pak bude vše v pořádku.

„Ahoj Angie!" volá na mě táta ve spěchu, kdy si zapíná najednou jak bundu tak kalhoty a obouvá si jednu botu.

Zaspal.

Hned je tu důvod k škodolibosti:

„Ahoj, chceš na cestu, můj chlebíček?"

Jeho znechucený obličej stál za to.

Usrkávám svou hořkou kávu, házím do tašky vše na dnešní školní den. Zas ho uvidím, bude se dotýkat mé ruky. Jeho prsty budou držet ty moje a já si budu vyčítat, že chci cítit víc, než na co mám právo. Proč jsem nemohla držet zobák? Dumám nad sebou, beru sluchátka a jdu. Ještě než vylezu z výtahu, zkontroluji, zda se mi usmívá obličej. V pořádku, nikdo teď nebude potřebovat, se mi přiblížit.

„Čau, Reedová! Kdy ti dojde, že ti ty sluchátka vyrvu pokaždé?"

Hmm, zvednu oči do oblak a pak juknu na Blacka:

„Kdy ti dojde, že tu nemusíš být?"

Odfrkl si nade mnou:

„An, dnes po brigádě, jdu k vám a budeš se učit."

Hmm, kouknu na něj:

„Když chceš."

Jdeme dál. Slyším, že něco říká. Mou pozornost má mrak ve tvaru koně. Skoro to vypadá, že běží.

„Tak jsem rodičům řekl, že tě hodlám zbouchnout a oženit se."

Došlo k mému vědomí:

„COŽÉ!" zařvala jsem na školním dvoře jak uragán.

On se jen ušklíbl:

„Když jsem říkal, že tě zabiji a zahrabu, tak jsi nereagovala, ale tohle prolomilo tvou ignoraci? Zajímavé, An. Co to o tobě vypovídá?"

O mně?

„Spíš o tobě, perverzní, mimozemšťane!" snažím se vykroutit z jeho sevření, ale nedá se. Jen má ten svůj princovsky, idiotský úsměšek.

„Tak čau, An," odloží mě u skříněk.

„Ný! Tys taková potvora!" ječí mi na uvítanou, Cristal.

„Učila mě ta nejlepší," odpovím a dáme pět. Rozhlížím se po Jane, což kámošce nemůže ujít.

„Má chlapa.," dostane se mi odpovědi.

Vyvalím oči:

„Koho?"

Cristal, mě táhne chodbou a tam mi málem prdla guma u podprdy. Vášnivě se líbala s jedním skoro učitelem z vejšky, co u nás byl na praxi. Došli jsme k nim:

„Takže imaginární přítel, jo?" Zvedla jsem obočí. „Raději se ztraťte, za chvíli tu projde říďa," každá jsme popadly tu zmatenou včelku za ruku a odtáhly do třídy.

„Jane, Jane, Jane," chodila kolem rudé Jane, Cristal a poklepávala si svým růžově nalakovaným nehtem o bradu. „Taková malá, tichá voda. Že jsi se nesvěřila, tohle není chvilková záležitost, to tam, bylo před-sexová scéna."