Výhodný obchod

A.R.

Moje dvojče. Moje sestra. Ona, konečně začala růst.

Myslím si, že je naprosto úžasná, nikdo jiný by nedokázal bandu kluků tahat za rypák tak dlouho. No jasný, taky sem jí pomáhal, co se týče čůrání na klučičích hajzlících, ale i tak. Všichni jí neustále věří, že je to můj brácha. Gesta, řeč, počumování po kůstkách, prostě chlap jak fík. Jen je vtipné, že jim moc nedochází, jak je Danger, drobný.

Jediný z koho mám strach, je Michael Robert Hainke. Je dost chytrý, skoro nebezpečně, naštěstí také dost zahleděný sám do sebe, a do potřeby, nějak mi konkurovat. Jenže to se hošík snaží marně.

Vidím, jak se oblékla do jediného, celkem dívčího oblečení. Myslím, že je to sukně co dostala vloni k narozeninám. Nejspíš by neměla být tak krátká a těsně přiléhat kolem zadku. Zas se musí nechat, na to, že je má sestra. Má krásné, rovné nohy. Tak proč ne, jiné jsou schopné si na sebe navěsit horší věci. Triko si upravila podle nějakého DIY videa. Netušil jsem, že by mohla být šikovná, v tomhle směru, když tak jednou do půl roka má něco zafáčovaného nebo v sádře.

„Jdu do nákupáku, rozhodla jsem se zničit svoje úspory," mrkla na mě a popadla batoh, čím tu povedenou proměnu v zajímavou holku, úplně zabila.

Ach jo.

Být dobrým, ve všem na co si vzpomenu, je někdy otravné. Stejně mám lechtavý pocit, že jí něco dlužím:

„ Ďábelský Andílku, dej mi ten bágl a pojď. Raději tě doprovodím, než si koupíš naprosto strašné kusy, čehokoliv a budu tebou zdiskreditován!"

Rozesmála se!

Směje se tak málo, že mě to vždy překvapí. Možná proto, se snažím vždy provést nějaký dokonalý podfuk, jen aby se smála.

„Tak jo, pojďme mi vybrat holčičí věci. Jen si pamatuj, že já sem ta, kdo má kasu," vyplázla na mě jazyk a hodila mi batoh a jak královna vypochodovala ke vchodu.

V ten okamžik sem pocítil závan nebezpečí.

Jí hrozí katastrofa.

Setřásl jsem to ze sebe a šel s ní.

>*<

Angela zůstala doma, já sám jsem se slezl s partičkou. Philip a Dan seděli na vršku zeměkoule, prolézačky ve tvaru koule pro nezasvěcené, a vypalovali si držky. Já s Michalem, jsme seděli na kolotoči a jen tak čuměli do blba. Kdy se ke mě Hainke otočil:

„A.R., kdy se s námi přestane tahat, ten tvůj malej brácha?"

Asi by se hodně divil, kdyby věděl, že jde o ségru a to o dvacet minut starší jak já:

„Boby, nezahrávej si s ním. Není tak neškodný, jak si myslíš. Pamatuj, že malí psi koušou zákeřněji a tvrději," sám jsem viděl, jak vyřadila ranaře v boxovně. Jo starej Sam, jí obstojně naučil prima triky.

„Ok, Ok. A co ta kost, co jsem tě s ní viděl ve městě, ta je tvoje?"

O čem blábolí? Zamračil sem se:

„Ne," odpověděl sem otráveně. Když mi docvaklo o jaký kosti mluví. Pokračoval dál vesele:

„Tak mi jí dohoď, takovou krasotinku, bych klidně někde přehnul v soukromí."

V ten moment, jsem měl černo před očima a probrala mě až bolest kloubků pravačky a hlas Hainkeho:

„Ty vole! Roztrhls mi ret! Máš říct, že si ji hlídáš pro sebe!"

Je to debil.

„Máš holst vkus, borče," zvedl se zpátky a pokračoval nestoudně dál, „tak mi jí pak dohoď, až jí nebudeš chtít."

To je takový blbec!

„Hainke, raději se od ní drž dál. Je to příliš kvalitní zboží, pro někoho, jako jsi ty," asi pro kohokoliv, jak mi právě došlo. „Drž se od ní dál, věř mi," mohl bych ti rozmlátit hubu ještě víc.

„Ty jsi tu šéf. Ale když bude chtít ona, co s tím uděláš?"

Ano, co nadělám, pokud se Angela rozhodne jít za nějakým kreténem, samolibým debílkem a kokotem v jednom balení svalů a hormonů? Křivě jsem se usmál:

„Nebude chtít."

Postarám se už o to, aby moje sestřička získala někoho, kdo jí bude hoden.

>*<

„Nevím co si to namlouváš? Ty, a jít na uměleckou, dokonce, hereckou školu?" Popichoval jsem svou sestřičku a měl pocit, že si sám vrtám nožem v ráně. „Prosím tě, myslíš si, že by jsi někoho, dokázala přesvědčit, o něčem? To já, drahoušku stojím za veškerým tvým úspěchem. Nikdo by si o tebe, jinak kolo neopřel!" Rozesmál sem se. Jinak bych si musel dát pěstí. Zrovna ona, která na to má. Ale jak jí můžu nechat být samotnou, s jejím dobrým srdcem a naivitou?

Tak příští kapitola bude ta poslední. Tady jsme zjistili, jak to vlastně viděl Angel Reed, také se těšíte a zároveň netěšíte na finále?

-Edit. 18 -