Výhodný obchod

Čtyři dny do konce

Ne jen, že jsem včerejší večer strávila s video-hovorem, ale dokonce konferenčním. S Cristal, Kirem a kolouškem. Jane je díky chystané svatbě osvobozena ze spárů párku pošahanců. Jednou nemluvím o sobě, ale o kombinaci, FC.

Tak si ti dva totiž říkají a já mám pocit, že sháněj někoho do trojky s křestním jménem od K. To aby mohli být KFC.

Vůbec nerozumím tomu, jak si kdy mohla Williamsová myslet, že ten kluk je plachý a nesmělý? Protože už z prvního:

„Ahoj, jsem Frederick," mi bylo jasný, že tenhle člověk má k jehňátku a plaché laňce opravdu daleko. Nebudu se snažit popsat jeho vzhled nijak detailněji. Světlé, šedé oči, světlé řasy, na nose lenonky. Vlasy schované pod šátkem. Dokonale mně, a Kira odřízl od možnosti cokoliv říci. Jel svůj proslov a důvody, výhody a nevýhody toho či onoho, co je od nás očekáváno a co rozhodně nesmíme, co by nebylo vůbec v povaze dne pro malé skautíky.

Všechno vypadalo už nadějně, kdy Black, blbý vesmířan, položil zcela nevinnou otázečku a kulomet argumentů, na které nebylo možno reagovat, či dát protiargumenty, pokračoval dále.

Dalších třicet minut.

Dokonce jsem nakreslila na kus papíru mrak s blesky a dala jej před webku, aby tomu šílenci s IQ vyšším než je zdrávo došlo co provedl. Podle úsměšku na jeho obličeji mu to došlo. Cristal, hleděla jak při náboženském vytržení a hltala kolouškova slova. Ani netuším, jestli slyšela, když sem se s ní loučila.

Ve chvilce co jsem zavěsila utrpení spojené s konferenčním hovorem, se rozeřvala siréna skypu, nanovo.

„No ahoj, to máš odvahu mi volat!" zavrčela sem.

„Ale maličká, byla to jen neškodná otázka, nemohl jsem tušit, že se to tak zvrtne."

Podle tónu, není upřímný!

„Tu maličkou si nech od cesty! Jo a pokud chceš prudit, není nic snazšího než zavěsit a vypojit router!" vyhrožovala sem nelítostně. Každopádně musel vědět, že bych to neudělala, přece se dobrovolně nepřipravím o internet!

„An, tak v kolik tě mám ráno vyzvednout?" obrátil raději k bezpečnému tématu.

„To chceš říci, že jsi, Frederika, neposlouchal? Že nás očekává v sedm třicet jedna nejpozději!" řekli jsme současně. Rozesmáli jsme se.

„Netuším, jak se tam jede autem, jednosměrky, zácpy a tak?"

Ježíš, jak já už chci mít zahojenou nohu! Na půl ucha sem poslouchala jak vyjmenovaná trasu a počítá minuty.

„Hele Reedová! Ty mě neposloucháš!" začal se rozčilovat, jak na to mohl tak rychle přijít, že čumím na jeho vlasy, rty a jak drží tužku a dělá si čárky na papír.

„Ale jo, poslouchám. Vychází to tak na čtyřicet minut dopředu. Tak ve tři čtvrtě u vchodu?"

Dál jsme kecali o hloupostech, seroších a knížkách, tedy o těch on, já čtu věci, o kterých raději nemluvím.

>*<

S nenávistí koukám na ručičky hodin a div si zíváním neutrhnu hlavu. Kafe, si vařím do termohrnku a doufám, že neusnu ve výtahu. Moc dobře jsem věděla, že nemám ponocovat a stejně jsem to provedla. Prostě sem mu musela dokázat, že ten film je ve své jednoduchosti naprosto úžasný! Jeho přezíravost, mě prostě strašně točila. I tak jsem měla pocit, že to hrál aby mě udržel v ráži. Kdybych nebyla tak blbá, došlo by mi to dřív a teď nekoukala na svoje pandí oči.