Výhodný obchod

Osm dní do konce

Cenu za odpadnutí během rozhovoru, získávám já.

Cenu za vyděšeného králíka, taktéž já!

Včera, po tom, kdy mi Kiro, vyprávěl jak mě tak rychle našli, jsem usnula. Pamatuji si, jak jsem se propadla do měkkého obláčku, ale vůbec mi nedošlo, že jsem se svezla na Blacka, jenž mě galantně odtransportoval do postele.

To co mě právě vyděsilo, byla ona klučičí hlava, vedle té mé. Spící hlava. Tělo bylo v jakési předsmrtné křeči, zkroucené u mne na posteli a zároveň na křesílku. To ten šílený, staklující, mimozemšťan nešel domů a čuměl na mě, jak spím?

Brrrr.

To je jak z přepudrovaného seriálu, které si tak ráda pouštím a představuji si, že jsem hlavní hrdinka. Jenže v tuhle chvíli mi to tak sladké a roztomilé rozhodně nepřijde.

„An, neječ!"

Připlácl mi svou horkou dlaň na pusu. S divoce bušícím srdcem sem přikývla. Toho čeho jsem se lekla až sem vykřikla bylo, že prach sprostě a drze otevřel oči, ani mě nevaroval.

Jeho, stvoření nezemské, v tichosti očumuji a on se klidně vzbudí, no nenaštve vás to? Mně to vyděsilo:

„Blacku, magore co tu děláš." Sedla jsem si, deku si přitáhla, nelogicky před sebe. „Tys tu byl celou dobu?" Lehce přikývl, při tom, co si masíroval jistě ztuhlý krk. Neslyšně jsem zasténala. „A táta?" zeptala jsem se na prahu slyšitelnosti. Ve skutečnosti jsem ani nechtěla znát odpověď. Podle toho, jak odvrátil pohled, se mi to nebude líbit.

Jakmile začal:

„Mno, to, víš, no..."

Naježily se mi snad všechny chloupky na těle, myslím že i ty, které mé tělo dávno opustily, stály v pozoru.

„An,..."

Zavyla jsem nahlas a vylezla z postele.

„An?"

Mrkla jsem se na podivně kroutícího se Kira:

„Jdu se utopit do umyvadla," zabodla jsem mu do ramene svůj ukazovák, „a ty, vymysli, jak mi sdělíš, proč a jak, a pod jakou pohrůžkou smrti, si tu zůstal celý den a celou noc. Protože tohle je divný, a, a, na tátu ještě víc!" Prudce jsem se otočila, s hlavou vysoko vztyčenou, jsem zdrhala z pokoje do koupelny, což s berlema vypadá velice efektivně.

Vážně.

To, že na hlavě mám vrabčí hnízdo, u rtů zaschlé sliny a v očích ospalky, snažím se věřit, že vůbec není vidět v jakém stavu jsou moje, naštěstí tmavé rifle, mě přece nemůže rozhodit.

Ne, fakt, ne!

A když si to tak ještě milionkrát zopakuji, tak tomu budu i věřit. Utopení v umyvadlu bude ta nejlepší věc, kterou můžu dneska udělat. Rozhodla jsem se raději, že se vysprchuji. Už vzhledem k tomu, že na jatkách zažívají menší jatka jak já, právě teď.

Fakt, fakt sem ráda, že sem se narodila jako holka a člověk k tomu.

Po půl hodině, kdy jsem v sobě měla jednu růžovou pohodu, byla umytá, čistě oblečená jsem se Blackovi za zády, dostala do svého pokoje a spacifikovala to ubohé povlečení.

„An, máš tu kafe a ten polystyren co snídáš."

Neodvažuje se na něj podívat, protože nevím, co všechno stihl vlastně vidět, jsem zapadla na židli v kuchyni u stolu a zakousla se do své oblíbené snídaně.