Výhodný obchod

Sedm dní do konce

Jestli někdo má rád pondělí, tak já to fakt nejsem. Nenávidím budík, v tuhle chvíli bych nejraději vyhodila mobil oknem, ale vím, že vzápětí bych pro něj brečela, tak ho jen umlčím. Posadila jsem se na posteli a koukla na matraci u mé postele, kde ležela ona.

Nikdy bych nevěřila, že to tak dopadne. Nemůžu uvěřit tomu, co se všechno odehrálo. Stále ještě spící hlava Daniely, se najednou zvedla:

„Už jsi vzhůru?"

Trochu jsem nadzvedla koutky úst:

„Jo, zvonil budík. Musím do školy."

Daniela se posadila, prohrábla své vlasy, které i po noci vypadly, že právě dostaly péči kadeřníka:

„Nemusíš, napíšu ti omluvenku."

Zavrtěla jsem hlavou:

„Ne. Musím tam jít, ale díky mami." Skoro po pěti letech jsem Danielu oslovila tím čím je. Moje máma.

Jak se to tak stalo?

Když jsem a ní čekala, dostala jsem takovou facku, že jsem spadla z lavičky. Když jsem zvedla oči, nevěřila jsem, že by ta elegantní slečinka, někdy dokázala tak silně udeřit. Možná to bylo i tím, že jsem měla zavřené oči a nic takového nečekala.

Arleta, Amanda ne vlastně Anita, se dlouho nerozmýšlela a skočila na mě, chytla mě za vlasy a hlavou mi začala třískat, naštěstí, o měkkou trávu. Chvíli mi trvalo, než jsem se probrala z šoku, ale je to tím, že nejsem zrovna nejchytřejší. Začala jsem se bránit, ale asi jsem jí nechtěla ublížit a nešla do toho naplno.

Krom nadávek od pouliční pracovnice, přes ženské pohlavní orgány až po různá zvířátka mi stihla i vysvětlit, co se vlastně děje. Na začátku, tedy potom co mou hlavou praštila poprvé, bych si myslela, že jde o to, že jsem ve vztahu s Blackem, ale to mě překvapila hned vzápětí, kdy začala ječet o trošku méně, než siréna při náletech:

„Ty, kurvo jedna posraná, řekni mi, jak tě, zkurveně, mám zabít. Ty, jsi špína nejvyššího kalibru, nejen, že sis přivlastnila něco tak cenného, jako je Kiro, ale ještě kvůli tobě je brácha v base a bude mít záznam. Chudák Dan, už takhle to má těžký, protože se nedokáže udržet na žádný střední. Do toho se připlete taková koza, na hovno!"

Slova mi pomalu začala zapadat do celkového obrázku.

Dan, ta hromada svalů, která moc nemyslí, má sestru. Příliš chytrou sestru, která se mě tu snaží vyrvat vlasy a zneškodnit mě. Snažila jsem se tu, magorku, skopnout, ale bála jsem se, že bych si provedla ještě něco horšího s nohou, tak jsem jí popadla taky za pačesy a snažila se jí od sebe odervat. No, nešlo to. Najednou se odnikud objevila spása v podobě Daniely, tedy mámy.

Odtrhla jí ze mě.

Myslím, že mě poznala podle toho, že jsem na tu couru ječela něco ve smyslu:

„Ty pošahaná couro, co si myslíš, že sbalíš Blacka, když se mě zbavíš? Možná by jsi měla změnit třídu, když ti furt nedochází, že já nesbalila jeho!"

Pravděpodobně tam bylo víc nadávek. Nevím, jestli vám už někdy někdo rval lasy, ale ono to je celkem bolestivé a nepříjemné.

Vrátím se zas k tomu, jak máma odtáhla tu černovlasou dračici. Ta si to nechtěla nechat líbit a začala se rvát i s mou mámou. Dál ječela nadávky, na mě, na mámu, na svět a zas na mě. Mámě se jí podařilo držet v šachu.