Výhodný obchod

Dvacet šest dní do konce

Co je otravnějšího, než budík?

Budík do školy.

Co je otravnější, jak budík do školy?

Můj táta, s budíkem v ruce, když mám jít do školy.

„Né!"

Chci spát, jen spát a pak umřít.

„Ale no tak, zlatíčko. Venku je krásný den. Ty se kaboníš, jak mrak. Přece se nenecháš vycukat. Jdi a natři to všem, svým nádherným úsměvem. Ang! Vsávej!"

Mno jo, už lezu:

„No, ahoj, táto. To, fakt musím? Víš, že je dnes tělocvik? Připrav mi led!" volala jsem na něj z koupelny, s pusou plnou pěny. Slyšela jsem jak se směje:

„Čau zlato, buď hodná. Uvidíme se až ráno!"

Cože?

„Cožé?"

Zarazil se:

„No víš, dnes přespím u Medie."

Zněl zkroušeně, rychle jsem k němu doběhla: „To je v pořádku táto, sou to čtyři roky. Jsem už skoro velká, víš?" pohladila jsem ho po tváři. Kývl a odešel. Alespoň někdo, se začíná spravovat.

Popadla jsem hrnek černé kávy a zakousla se do rýžového chlebíčku. Koukla do skříně, co si vezmu na sebe. Už jsem sahala po svém oblíbeném, jsem-mimo, stylu. Pak jsem raději vzala obyčejné triko, tmavé kalhoty a do tašky hodila ještě to samé. Myslím, že bude lepší se mít do čeho převléci, po další očekávané limonádové nebo jídlové koupeli. Šampon a cestovní fén, tam letěli taky.

Rychle jsem vyběhla z domu. Tentokráte, opět se sluchátky. Čekala jsem vetřelce, ale nebyl tam.

Fajn.

Asi jsem ho včera rozladila svou tupostí dostatečně.

Ze skříňky jsem s úsměvem vylovila náruč psaníček, hodila je do igelitky a letěla do třídy. Jane a Cristal mi sedly na lavici:

„Ty jsi dnes přišla sama? Pohádali jste se? Neříkej, že jste se rozešli? To by byla strašná tragédie!" překřikovali se.

Kroutila jsem nad nimi hlavou:

„Blbky. Přece nejsem jeho chůva. Nemusíme chodit do školy společně!" křenila jsem se na ně.
„Ný, co to máš za tašku?" šmejdila pohledem, Cristal.

„Pomstu karmy. Jenom takový domácí úkol, ale nic pro vás dvě! Protože jednáte impulzivně, jste blbé a neumíte si nic naplánovat!" rozesmáli jsme se jak po houbovém čaji.

Ony moc dobře ví, že mluvím o sobě a nejspíš z toho bude průšvih, do kterého je nechci zatáhnout.

„Buď opatrná, kravko."

Poplácala mě Cristal a odplula na své místo. Začala výuka a já se dnes opravdu soustředila, dělala jsem si poznámky a vnímala!

Zazvonil konec hodiny, před obědem. Tak, peklíčko popularity začíná. Kolik lidí nás vidělo na lodičkách, kolik jich vidělo, jak mi ten magor chrní v klíně? No, brzo zjistím, kolik obědů skončí na mém oděvu.

Vycházela jsem ven, když mě můj, drahý, přitáhl k sobě.

„Aha, nazdar Blacku. Teda Kiro, teda co potřebuješ?" Navrhněte někdo nobelovku, za plácání pátého přes deváté a dejte mi jí.