Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Strach

Pomalu jsem otevřel oči a protáhl se. Celá ložnice byla zalita sluncem. ,,Dobré ráno Amy." Usmál jsem se a otočil se na bok. Má partnerka ale vedle mne neležela. Vstal jsem, oblékl si župan a zamířil na balkon, který byl otevřený a kde nejspíš Amy byla.

Stála tam mlčky hledíc přes zábradlí na město. Zezadu jsem k ní přistoupil a obejmul ji. ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptal jsem se. ,,Nad plavbou. Mám z ní strach. Nikdy jsem se neplavila na takové velké lodi." Její slova zněla dost úzkostlivě. ,,Amy, neboj se. Plavíme se v první třídě, tam ti ani nepřijde, že jsme na lodi." Pokusil jsem se o útěchu. Amy se otočila na mne. ,,No právě ... je mi to dost blbý, že tví rodiče zaplatili první třídu i mně." Pohladil jsem ji po tváři a políbil. ,,Zlato, kdyby nechtěli, tak ti to nekupují. Oni tě mají rádi a vědí, že já bych bez tebe neodjel. Pojď, půjdeme se nasnídat." Pobídl jsem Amy a sledoval její reakce. Usmála se a společně jsme se vrátili do pokoje.

. . . . . .

Převlekli jsme se a sešli do jídelny na snídani. ,,Dobré ráno babičko." Pozdravila Amy a zasedla za stůl. ,,Dobré děti, jak se spalo?" Pousmála se babička a zvedla oči od novin. ,,Mně se spalo skvěle, ale Amy ne." Odpověděl jsem a podíval se na Amy.

,,Stalo se něco?" Zeptal se otec, který vešel do jídelny s košíkem croissantů. ,,Ale ne, jen teď moc přemýšlím nad tou plavbou." Odpověděla tiše Amy. ,,Můžu tě uklidnit, Titanic je nejdokonalejší vesmírná loď, kterou lidstvo stvořilo. Vánoce na ní budou nezapomenutelné!" Usmál se otec a podíval se na nás.

. . . . .

Po snídani jsem se šel projít s Amy. ,,Pokud se ti tam nechce, tak tam jezdit nemusíme. Rodiče to určitě pochopí." Navrhl jsem a podíval se na Amy. ,,Ne, nechci vám kazit Vánoce. Asi nad tím moc přemýšlím. Jak říkal tvůj otec, určitě to bude nejkrásnější dovolená." Pousmála se a chytla mne za ruku.