,,Kapitáne, prosím. Zastavte to. Zabijete tisíce nevinných." Začal jsem prosit. Po tvářích mi začaly téct slzy. Měl sem ohromný strach. Kapitán ale nereagoval. Svíral kormidlo a hleděl přes sklo před sebe. ,,Blíží se." Pousmál se. Po jeho slovech začal radar hlásit neznámé předměty v blízkosti lodě. ,,Výskyt komet! Obnovte šíty! Nebezpečí kolize." Opakoval stále. Rvalo mi to uši, ale nešlo dělat nic, než jen sedět a čekat, kdy komety přiletí .
Následující odstavec bude vyprávět Peggy Gerrová
Průvodkyně Trudy nás dovedla až k ubikacím Méněcenných. Teda, vypadalo to tak, že jsme stáli za sklem a na druhé straně se prostírala jejich jídelna. Všichni na nás tak uhrančivě hleděli. Někteří dokonce něco pořvávali a ukazovali nevhodná gesta. ,,Nevšímejte si jich. Takhle se chovají pokaždé, když tu přijde nějaká výprava." Uklidnila nás Trudy. ,,Další zastávka bude strojovna!" Zvolala. ,,Je mi jich až líto." Povzdechla si Amy a chytla Michaela za ruku. ,,Mě taky dítě." Přitakala jsem ji. ,,Aspoň by se ti lidé nemuseli tak hrubě chovat, babi. Pak by je možná měli ostatní raději." Řekl tiše Michael. Jen jsem si povzdechla a pokračovala dál.
. . . . . .
Ve strojovně jsem si připadal jako mravenec. Všechny ty stroje byly oproti nám obrovské. ,,Tak tohle řídí celou loď." Řekla s úžasem matka. ,,Je to pěkná prohlídka, že miláčku?" Zeptala se tiše Amy a chytla mne za ruku. ,,Je to krásné ..." Povzdechl jsem si a pokračoval dále.
Následující odstavce bude vyprávět Courtney Markson
Celou dobu jsme netrpělivě čekali na přílet komet. Já i Bryan jsme se na tuto událost neskutečně těšili. Nepoštěstí se vám každý den vidět komety na vlastní oči.
,,Támhle jsou." Zvolala jedna žena a ukázala do dálky. Zamžourala jsem se a všimla si tří svítících teček. ,,Je to tady." Usmála jsem se a políbila Bryana na líčko. Ten se jen pousmál a dál hleděl na tečky, které se pomalu zvětšovaly a blížily se.
Následující odstavce bude vyprávět Beatrice Mileová
Vrátila jsem se zpět do jídelny a objednala si šampaňské. ,,Madam, nezahrajete si s námi?" Zeptal se s úsměvem jeden muž a podíval se na mne. Hráli poker.
,,Ale samozřejmě!" Usmála jsem se a sedla si ke stolu. Než hra začala, rozhlédla jsem se po patře jídelny. Seděla jsem těsně u východu a měla jsem výhled na celou místnost. U jednoho okna jsem spatřila i Mackerovi. Stále tam stáli a čekali na tu slávu.
,,Ale nepočítejte s tím, že vás budu šetřit." Usmála jsem se a začala hrát.
Následující odstavec bude vyprávět Mike Dengler
Přes sklo jsem už viděl tři jasné komety. Nepřetržitě se blížily k lodi. ,,Prosím. Ještě je čas." Kvíkl jsem naposledy. Kapitán ale mé prosby ignoroval. Stále hleděl do prázdna. Zavřel jsem oči a čekal, až to přijde.
Následující odstavec bude vyprávět Minerva Mackerová
,,Drahý, už je vidím." Řekla jsem radostně a ukázala přes okno. Manžel se usmál a ze stolu vzal sklenici se šampaňským. ,,Takže na nás drahá, ať spolu žijeme ještě dlouho a stále k sobě cítíme, to co teď." Pronesl manžel a napil se šampaňského. ,,Na nás." Řekla jsem tiše a i já se napila.
Následující odstavce bude vyprávět Beatrice Mileová
Podívala jsem se do dálky přes jedno z oken. Šly už vidět ohnivé tečky. Chvíli jsem je sledovala, čekala jsem, kdy se zničí o štít.
,,Paní Mileová, jste na řadě." Řekl jeden z mužů. Já teď ale na hru neměla čas. Něco mi tu nesedělo - komety už měly být dávno zničeny štíty. ,,Štíty nefungují." Řekla jsem tiše. ,,Prosím?" Optal se jeden muž a nechápavě se na mne podíval. V tu chvíli jsem si uvědomila, kdo je u oken - Mackerovi, kteří nic o nebezpečí neví. ,,Mackerovi! Utečte!" Křikla jsem přes celou jídelnu. Mackerovi ale nereagovali.
,,Je to tady drahý." Pronesla Minerva a pozvedla sklenku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Komety narazily přímo do paluby pod jídelnou.
Celá loď se otřásla. Lidé začali panikařit a utíkat. Já stále stála u karetního stolu a sledovala, jak jídelnu pohlcují plameny. Všechno to bylo tak rychle. ,,Pojďte!" Zvolal jeden stevard a odtáhl mě na chodbu. Všechny dveře do jídelny se automaticky uzavřely a už nikoho nepustily ven, ani dovnitř. Posadila jsem se do křesla a sledovala, jak na okna dveří buší zoufalí lidé. Nemohli jsme ale už jim pomoci. Viděla jsem, jak je plameny pomalu sežehávají, jak jim černá kůže a jak se jejich spálená pleť lepí na sklo dveří. Z těch stovek lidí v jídelně utekla jen nepatrná část. Ostatní uhořeli.
Rozhlédla jsem se, abych našla Mackerovi. Nikde ale nebyli. Musela jsem se smířit s tím, že uhořeli hned, jak komety narazily do boku lodi. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ničemu jsem nerozuměla, všechno to bylo tak rychle ... Nemohla jsem si uvědomit, že v lodi je teď díra a stovky lidí uhořely. ,,Klid! Musíme k modulům." Navrhl stevard a podíval se na nás, na ten zbytek přeživších. Měla jsem ohromný strach o ostatní. Neměla jsem ponětí, co s nimi teď je.
Následující odstavec bude vyprávět Courtney Markson
Viděla jsem jen, jak komety naráží do boku lodi. Pak si pamatuju, že jsem spadla. ,,Je to v pořádku." Pokusil se mě uklidnit Bryan a zvedl mě ze země. ,,Co to bylo? Musíme do jídelny! Jsou tam ostatní!" Zavelela jsem. Bryan ale zakroutil hlavou. Posadil mě na lehátko a vyčkávali jsme dalších pokynů.
Následující odstavce bude vyprávět Mike Dengler
Uviděl jsem oslepující světlo a pak se celý můstek otřásl. Probral jsem se až na zemi. Rozbitým sklem od jedné ze skříní jsem si rozřezal provazy a postavil se. Všude na můstku byl chaos. ,,Kapitáne?" Řekl jsem tiše a podíval se na pod kormidlo, které se při nárazu zlomilo. Pod ním leželo tělo kapitána, byl mrtvý.
,,Titanic, nefunguje. Titanic narazil." Opakoval počítač. Vypadalo to, že teď mám celou loď na starost já. Pochyboval jsem o tom, že ostatní důstojníci žijí.
. . . . .
Celá strojovna se otřásla a všichni jsme upadli na zem. Všechny stroje a motory se vypnuly. ,,Co to bylo?" Zeptal se vystrašeně otec. Nikdo mu ale nebyl schopen odpovědět. ,,Hlavně zachovejte klid, určitě se jen loď zastavila." Kvíkla Trudy. ,,Proč jsme teda cítili ty ohromné otřesy?" Zeptal se důležitě ten postarší muž z naší skupinky. ,,To bohužel nemohu vysvětlit." Špitla Trudy.
Všem čtenářům přeji klidný rok 2017 a hodně úspěchů v životě.
