Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Velké schodiště

,,Dobře Amy, máš pravdu. Ve všem máš pravdu a bezvadně se po dnu na lodi tady orientuješ." Řekl jsem komicky a zadíval se přes skla promenády. Před námi nebylo nic, jen hluboké nekonečno.

. . . . . .

Čas rychle utíkal a blížil se čas první večeře na vesmírné lodi. Amy se postavila z lehátka a chytla mne za ruku. Musela mě zavést zpátky do pokoje. Oba jsme totiž věděli, že bych tam sám s mým orientačním smyslem nedorazil.

Celou cestu jsem si všímal dění kolem mě. Kolem nás už chodili členové první třídy v krásných šatech, stevardi nabízeli všelijaké drinky, všude hrála vánoční hudba a koledy.

,,Měli bychom se obléct nějak vkusně a elegantně. Je to přece první večeře." Povzdychla si Amy a nahlédla do přeplněné skříně. Já se posadil na postel a pobaveně si sledoval. ,,Zlato, je úplně jedno co si vezmeš. Ve všem vypadáš skvěle." Zalichotil jsem Amy. Ta ale můj kompliment nepochopila. ,,To je sice fajn, ale pochybuju, že se budu líbil ti všem ostatním."

Nechal jsem Amy, aby se dále přehrabovala v oblečení a odešel jsem ke své části skříně. Vytáhnul jsem oblek a šel si jej obléct.

Vrátil jsem se zpět do ložnice, ale Amy nikde nebyla. Nechápavě jsem se posadil na postel a čekal, kdy se objeví.

,,Michaele." Ozval se její hlas z koupelny. Dveře se otevřely a z nich vyšla Amy v nádherných sytě zelených šatech. Na rukou měla bílé rukavičky, na nohou pozlacené lodičky a na krku náhrdelník, který jsem jí loni dal k výročí - měl tvar srdce a byl vyroben z modrého křišťálu. ,,Ještě tomu něco chybí." Pousmála se a ze šperkovnice vytáhla malou korunku, kterou si dala do vlasů. Vypadala nádherně, záviděl jsem sám sobě, že chodím s takovou skvělou dívkou.

Nastavil jsem Amy rámě a společně jsme se vydali do jídelny. Cestou jsme potkávali další lidi z první třídy, kteří měli stejný cíl jako my - hlavní vchod do jídelny na palubě č.30.

. . . . . .

,,Dobrý večer, dáte si něco k pití?" Zeptal se zdvořile u vchodu stevard a nabídl nám sekt. Kývnutím hlavy jsme poděkovali a vzali si skleničky z tácu.

Celá jídelna se prostírala ve výšce sedmi palub, a nacházela se od paluby č.24 až po palubu č.30, kde se nacházel i hlavní vchod do jídelny. Jednotlivá patra jídelny pak spojovalo legendární Velké schodiště.