Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Krutony

,,A kde vůbec bydlíš?" Položil jsem otázku a napil se piva. ,,V jednom hotelu u náměstí. Není to nic moc, ale na tu chvilku to stačí. Od zítřka jako důstojník budu spát v pokoji první třídy." Usmál se a podíval se na mne. ,,Já budu taky v první třídě." Podotkl jsem trochu překvapeně. Nevěděl jsem, jestli z toho, že můj přítel cestuje ve stejné třídě jako já mám radost. Viděl jsem totiž, jak se na Amy kouká a nechci, aby se mi kolem ní motal.

,,Bože to je hodin. Musím se ještě na zítřek připravit." Zhrozil se Mike a vstal od stolu. Moc hodin nebylo, bylo kolem dvou hodin odpoledne.

,,Tak asi se uvidíme zítra, nebo někdy ve společenských místnostech." Rozloučil jsem se. ,,Bohužel, sice cestuju v první třídě, ale do jídelen a společenských místností nemůžu." Omluvil se. Tohle mě trochu uklidnilo.

,,Tak čau." Rozloučili jsme se a já zamířil zpět domů.

. . . . . .

,,Tak co?" Zeptala se s úsměvem Amy a pomohla mi svléknout kabát. ,,Jo, bylo to fajn. Nebudeš mi to věřit, ale Mike bude na lodi jako druhý důstojník." Pověděl jsem a podíval se na dívku. ,,Opravdu?" Zeptala se udiveně.

. . . . . .

Čas rychle ubíhal a blížila se poslední večeře, kterou v tomto roce sníme doma. Celá rodina zasedla za stůl. ,,Dobrou chuť." Řekl otec a začal jíst polévku. ,,Zítra už budeme večeřet jinde." Zasnila se matka. ,,Vzpomínáte si na Mika Denglera?" Zeptal jsem se tázavě a podíval se na oba rodiče. ,,Není to ten, co s tebou chodil na střední?" Zeptal se nechápavě otec. ,,Ano, přesně ten. Na lodi bude jako druhý důstojník." Matka se po mých slovech začala dusit krutony z polévky. Amy rychle vstala a poplácala ji po zádech.

Matka se zhluboka nadechla a podívala se na mne. ,,Počkej, ty nám chceš říct, že Mike bude řídit loď s 8 000 pasažéry? Jestli si dobře vzpomínám, tak na motorce naboural opilý do kašny." Podotkla nechápavě. Nevěděl jsem, co jí na to říct. V podstatě měla pravdu, Mike byl vždy trochu trhlý a i mne celkem jeho povolání překvapuje.