Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Přirovnání

Před dveřmi k našemu pokoji jsme se rozloučili. Bryan s Courtney pokračovali dál a já s Amy jsem se šel nachystat na oběd, dneska slavnostní.

,,Po obědě přijde Santa Claus." Usmála se Amy a pohlédla na stromeček. ,,A myslíš, že jsem byl letos hodný?" Zeptal jsem se provokativně. Amy se jen mírně pousmála a odešla do šatny. Já se mezitím převlekl do obleku.

. . . . . .

Před vchodem do jídelny jsme se společně s Amy zarazili. Už tam nestál stevard držící tác se sektem. Místo něj tam byl člověk, dost mu podobný, byl ale oblečený do kostýmu vánočního elfa a místo šampaňského nám nabídl čokoládové cookies. Amy se mírně pousmála a jednu sušenku si z tácu vzala.

,,Aspoň se snaží nám tu atmosféru udělat co nejlepší." Podotkla tiše Amy a vybrala jeden stůl. ,,No, ale myslím, že tohle je už přes míru." Odpověděl jsem.

,,Amy !!!" Rozlehlo se po celé jídelně a k našemu stolu se přiřítila Courtney. Celá zadýchaná se posadila vedle nás a vybuchla smíchy. ,,Viděli jste toho elfa?" Zeptala se pobaveně. Oba jsme kývli a mírně se pousmáli. Nevím proč, ale mně ani Amy to nepřišlo tak vtipné, abychom se smáli, jako Courtney. Naopak, bylo nám toho muže celkem líto.

. . . . . .

Ke stolu dorazili i ostatní a stevardi, kteří na sobě kostým díkybohu neměli, začali nosit jídlo. Jídlo bylo samozřejmě tradiční vánoční - předkrm byla vánoční šunka s pečivem, hlavní chod krocan s nádivkou nebo roastbeef a u dezertu byla taky možnost volby, vánoční pudink nebo koláče.

Celý oběd nikdo nepromluvil, ale po konci se opět rozvykládala matka. ,,Nevím jak vy, ale podle mě by se nemělo k předkrmu v první třídě servírovat jen obyčejné pečivo." Řekla povýšeně a nechápavě se podívala na nás ostatní. ,,Miláčku, nechápu, proč ti to vadí. Představ si, že jsi ta houska. Ležíš na talíři, vedle tebe šunka a najednou tě donesou nějaké ženské. Ta začne ječet a nadávat, že pečivo pro ni, jako pro členku první třídy, není dost dobré. Jak by ti bylo?" Zeptal se otec a podíval se na matku. Celkem mě jeho přirovnání rozesmálo. Matku ale ne, zrudla a natočila se k paní Mackerové, tímto její konverzace s okolím ustala.

. . . . . . .

Všichni jsme se rozešli na své paluby a do svých pokojů.

V pokoji Amy přistoupila ke skříni a vytáhla z ní tašku s dárky. Všechny pečlivě naskládala pod stromek a klekla si vedl něj. ,,Ještě já." Řekl jsem tiše a zpod postele vytáhl mé dárky. Poskládal jsem je vedle Amyiných.

Postupně jsme si je rozdávali navzájem a rozbalovali je. Všechno to byly dárky darované s láskou.

Nejvíce mě ale potěšila fotokniha od Amy, kde byly veškeré fotky od doby, kdy jsme se prvně poznali. Byly tam fotky staré klidně osm let.

,,Moc děkuju." Poděkoval jsem a dal Amy pusu.