Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Knihovna

. . . . . .

,,Večeře byla skvělá, ale příště bych toho lososa méně osolila." Začala po jídle matka a podívala se na paní Mackerovou. Ta, jak jinak, přitakala. ,,I ten dezert nebyl podle mých představ ..."

Když jsou takové kuchařky, tak ať navaří večeři pro 4000 snobů.

,,Napadlo mě, nezajdeme společně do knihovny? S Christin jsme tam dneska byli a je to nádherná místnost." Navrhl otec a podíval se na všechny u stolu. ,,Rádi." Pousmála se Courtney a vstala od stolu. Všichni ostatní jsme ji následovali.

U hlavního vchodu se ale Amy zarazila. ,,Myslím, že by bylo vhodné, abych se převlékla. Courtney, pojď se mnou." Řekla Amy a podívala se na dívku. ,,My už půjdeme." Usmála se babička a s rodiči a Mackerovými se ztratila v davu. Já a Bryan jsme se posadili do křesel uvítací haly.

,,Odkud se znáš s Courtney?" Zeptal se po chvilce a upřel na mě zrak. ,,Tady jsme se poznali, dneska k nám vběhla do výtahu." Mírně jsem se pousmál a vylíčil Bryanovi celou historku.

. . . . . .

,,Aha ... víš, dneska, jak jsme byli sami, tak ... asi ... " ,,Asi se ti líbí." Dokončil jsem za něj větu. Bryan zrudnul a mírně kývnul. ,,Tak to je přece skvělé! Máš dva týdny na to, abys jí svou lásku k ní dal najevo."

. . . . .

,,Tak jsme tady." Ozval se hlas Courtney. Vstal jsem z křesla a chytl Amy za ruku. Bryan naopak nabídl své rámě Courtney. ,,Sluší ti to." Podotkl jsem a podíval se na krásné fialové šaty, které měla Amy na sobě. ,,Ty jsem jí vybrala já!" Ušklíbla se Courtney zezadu.

 . . . . . .

Knihovna byla opravdu tak majestátní, jak ji otec líčil. Prostírala se na celičké palubě č.21. Podle Amy to byla největší místnost první třídy, hned po jídelně. Obsahovala celkem 21 000 výtisků knih, psaných v 6 světových jazycích.

,,Kde jsou vaši?" Zeptal se nechápavě Bryan a rozhlédl se kolem. V knihovně sice skoro nikdo nebyl, ale i tak to bylo ohromné bludiště složené z polic, pohovek, vitrín, krbů a ozdobného nábytku.

,,Jsme tady!" Ozval se matčin hlas. Obešli jsme jednu velkou skříň s knihami a spatřili matku, jak se baví s otcem, babičkou, Mackerovými a ještě jednou ženou. Nevěděli jsme, kdo to je, ale nejspíš další kamarádka.

,,Jak se vám líbí knihovna?" Zeptal se zvídavě otec. ,,Je okouzlující." Začala se rozplývat Amy. Já přistoupil k oknu knihovny a pohlédl přes něj. Venku byla, jak jinak, tma. Jediné, co šlo vidět byla Země.

,,Michaele, tohle je paní Mileová." Představila mi matka nějakou starou paní. ,,Michael Gerr." Pozdravil jsme vychovaně a mírně se pousmál. Žena úsměv opětovala. Od pohledu byla dost příjemná.

Stoupnul jsem si k jedné polici s knihami a přečetl si nápis na ní napsaný - ,,Books about Titanic." Název mě zaujal. Očima jsem přeletěl všechny názvy knih, většinu jsem jich znal, mezi ně patřily třeba díla - Neděle čtrnáctého, ve stínu Titána, Neděle čtrnáctého, příběh Alexe Ryana, Neděle čtrnáctého, příběh Belle Aspundové, Neděle čtrnáctého, příběh Richarda Lamberta, nebo Titanic - Cesta na dno Atlantiku.

Jedna z knih mi ale byla neznámá - ,,Amnézie ničí život, ale především lásku." Ze zvědavosti jsem ji otevřel a přečetl si pár řádků.

. . . . .

Kniha byla zajímavá, ale nechápu, proč byla v sekci knih o Titanicu. Schválně jsem si ji půjčil a chystal si ji přečíst v pokoji.

Vrátil jsem se zpět k rodině a přátelům. V knihovně začalo přibývat čím dál tím víc lidí. ,,Zatančíme si?" Navrhla Amy a ukázala na taneční parket, na kterém už několik lidí tančilo. ,,Jestli se za mě nebudeš stydět." Pousmál jsem se a chytl ji za ruku. Celá rodina, Mackerovi, paní Mileová, Courtney a Bryan se posadili do křesel a sledovali, jak nám tančení půjde.