Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Courtney

,,Něco mě ale zaráží." Pronesla tiše Amy v polovině vybalování. ,,Co?" Zeptal jsem se nechápavě. ,,Občas si ani neuvědomuju, že jsem na lodi ve vesmíru. Připadám si, jako bych se časem přenesla do minulosti na Titanic v roce 1912. Asi je to jen můj subjektivní názor, ale nemůžu se jej zbavit." Amy opět sklopila hlavu. ,,Zlato, moc se vším zaobíráš. Pojď půjdeme někam na pití, vybalíme se později." Navrhl jsem a podíval se na Amy. Mírně se pousmála a popadla na posteli položenou kabelku.

Opustili jsme pokoj a zamířili k výtahům. Dveře se pomalu začaly zavírat, když jsme si všimli ženy, jak se snaží k výtahu přiběhnout. ,,Počkejte!" Křičela.

Zmáčkl jsem jedno z tlačítek a dveře se zastavily. Žena zadýchaně vešla dovnitř a posadila se. ,,Díkec ... nechtělo se mi čekat na další." Poděkovala a podívala se na nás. S Amy jsme si jen vyměnili navzájem pohledy a ve výtahové kabince se na chvíli rozhostilo ticho.

,,Jmenuju se Courtney." Usmála se po chvilce a podala nám ruku. ,,Amy, a tohle je Michael, můj přítel." Představila nás oba Amy a úsměv opětovala. ,,Tak přítel ... já se před půl rokem s manželem, se kterým jsem byla 5 let rozešla. Vymohla jsem z něho nějaké peníze, a jsem tady." Prozradila Courtney a hlasitě se začala smát. I Amy to přišlo vtipné.

Dveře se opět otevřely a my vystoupili. ,,Kam máš namířeno, Courtney?" Zeptala se zvídavě Amy a podívala se na dívku. ,,Nevím, asi na palubu ..." Amy na chvíli zapřemýšlela. ,,Nechtěla by jsi jít a námi do nějakého baru." Navrhla a podívala se na dívku. ,,Klidně." Usmála se.

. . . . . .

Amy s Courtney našli nějaký bar a objednali pití.

,,A vy jste odkud?" Zeptala se dívka a podívala se na nás. ,,Z New Yorku, cestujeme na lodi společně s Michaelovými rodiči." Odpověděla Amy a podívala se na servírku, která pro nás nesla tác s nápoji. ,,Aha, já pluji sama. Jak už jsem říkala, s manželem jsem se rozvedla a za peníze jsem si koupila pokoj v první třídě. Cítím se bez něj tak volná ..." Celkem mě její slova děsila, v duchu jsem cítil, že naváděla Amy k tomu, aby byla i ona ,,volná".

 Courtney se začala čím dál tím víc rozmlouvávat, povykládala nám skoro vše o svém životě a na Amy šlo vidět, že poslouchá každé její slovo.

 . . . . . .

,,Ještě něco?" Zeptala se číšnice a převzala si ode mne peníze. ,,Ne, děkujeme." Odpověděl jsem a s děvčaty se chystal na odchod.

,,Courtney, nezajdeme na palubu?" Zeptala se s úsměvem Amy a podívala se na dívku. Její obličej se rozzářil jak vánoční stromeček. ,,Klidně." Odpověděla. ,,Nebude ti to vadit?" Zeptala se starostivě Amy a podívala se na mě. ,,Ne, jen jděte. Aspoň se odreaguješ." Pousmál jsem se.