Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

23. prosince

Pomalu jsem otevřel oči a posadil se na postel. Amy vedle mne stále v klidu spala z chodeb šel slyšet ruch. Na budíku byl čas 8:17, v kalendáři datum 23. prosince a pro mě to byl nejvyšší čas vstávat. Odešel jsem do koupelny a dal si sprchu.

. . . . . .

,,Michaele? Ty už jsi vzhůru?" Ozval se Amyin hlas zpoza dveří koupelny. ,,Ano miláčku, jsem vzhůru, za chvíli tě pustím." Zvolal jsem a ručníkem si začal osušovat hlavu.

Vyšel jsem z koupelny a podíval se na Amy, klidně seděla v křesle a čekala, až ji konečně pustím. ,,Konečně." Usmála se a dala mi pusu.

. . . . .

Amy se vrátila zpět do pokoje a začali jsme se připravovat na snídani. Před pokojem jsem jí nastavil rámě a vyšli jsme na palubu č.30.

,,Už se těším na Courtney, Bryana, tvé rodiče, Mackerovi, paní Mileovou, na tvou babičku ... Je skvělé, jak jsme si rychle na téhle ohromné lodi našli přátele." Začala se na Velkém schodišti rozplývat Amy. ,,Taky se na ně těším." Usmál jsem se.

Na patře č.4 jsme zahlédli paní Mileovou a Courtney, jak sedí u jednoho ze stolů. ,,Dobré ráno." Pozdravila s úsměvem Amy a odsunula židli. ,,Ahojte." Usmála se Courtney a zvedla oči od jídelního lístku. ,,Jak jste se vyspali?" Zeptala se zvídavě paní Mileová a přátelsky se usmála. ,,Skvěle, na téhle lodi se spí, jako nebi." Odpověděla optimisticky Amy.

Zanedlouho ke stolu přišel i zbytek osazenstva - Bryan, rodiče, babička a Mackerovi. ,,Už jsme s Minervou zjistily, jak se tady ta špína dostala." Vyhrkla matka těsně po tom, co zasedla za stůl. ,,No, a jak?" Zeptala se zvědavě Courtney. ,,Prý přepadla nějakého stevarda a jeho klíči si odemkla vchod na vyšší patra." Začala vyprávět paní Mackerová. Každé její slovo neslo neskutečnou dramatičnost.

,,Dámy, myslím, že to moc řešíte. Buďte rády, že se Courtney nic nestalo." Řekl klidně otec a nabral si na talíř zeleninového salátu. Na jeho slova už ani matka, ani paní Mackerová nic neříkaly.

. . . . . .

Po snídani jsme měli v plánu opět zajít do knihovny.