Neděle čtrnáctého, "veselé" Vánoce

Štědrý večer - 3.část

Následující odstavec odvypráví Mike Dengler

,,Za jak dlouho proletí kolem lodi?" Zeptal jsem se zvědavě a podíval se na kapitána. ,,Nejspíš za hodinu, mají malou rychlost. Ale i tak to bude podívaná." Odpověděl s úsměvem. Poslední větu řekl s celkem divnou, až strašidelnou intonací.

. . . . .

,,A co podnikneme my?" Zeptala se zvědavě paní Mileová a podívala se na nás. ,,Nejraději bych si asi sedla k podiu a poslouchala koledy." Navrhla matka a podívala se na otce. ,,Proč ne." Odpověděl otec a společně s matkou odešel. I Mackerovi nás ,,opustili", oba manželé se odebrali k jednomu z oken jídelny a vyčkávali se šampaňským v ruce na přílet komet. Paní Mileová se jen udiveně podívala na ten zbytek, co nikam neodešel - já, Amy a babička.

,,Za jak dlouho vůbec odcházíme na tu prohlídku?" Zeptala se tiše babička a já si uvědomil, že jsem na tu exkurzi dočista zapomněl. Amy pohlédla na hodinky. ,,Za tři čtvrtě hodiny, paní Gerrová." Odpověděla s úsměvem Amy. Babička úsměv opětovala.

,,Tak to moc času nemáme, můžeme zajít na hlavní promenádu první třídy. Pak odejdete do recepce a já se vrátím tady." Navrhla Mileová a podívala se na nás. ,,To je skvělý nápad!" Zvolala babička. I mně to přišlo fajn, aspoň tu byla naděje, že promenáda nebude přecpaná.

Následující odstavec bude vyprávět Courtney Markson

Sedli jsme si s Bryanem na lehátka člunové paluby a chytli se za ruce. ,,Jsi skvělá dívka, Courtney." Řekl tiše Bryan. ,,Nikdy jsem takovou, jako jsi ty nepotkal." ,,Taky jsem nenašla takového muže, jako jsi ty." Řekla jsem a políbila ho. Byla jsem ráda, že jsem Bryana potkala. Byl to skvělý muž a věřím, že v budoucnu to spolu dotáhneme daleko. ,,Vážení cestující, za čtvrt hodiny čekáme, že kolem lodi proletí tři komety." Ozval se rozhlas. Z vchodů do lodi se začaly hrnout davy lidí a stoupaly si k oknům. Bryan mě chytl za ruku a taky jsme se k jednomu postavili.

. . . . .

,,Snad budou létat komety i po té naší prohlídce." Zhrozila se Amy. ,,Určitě budou, neboj. Ale raději už bychom měli jít." Navrhl jsem a podíval se na ostatní. ,,Tak běžte, já se vrátím do jídelny a vy se snad ještě vrátíte." Zeptala se paní Mileová. ,,Samozřejmě, chceme vidět ty komety." Usmála se Amy a chytla mě za ruku. Společně s babičkou jsme po schodišti sešli až do hlavní recepce. Rodiče už tam stáli.

,,Báli jsme se, že přijdeme pozdě." Usmála se matka. ,,Jste tu včas." Uklidnila ji Amy a podívala se kolem.

,,Skupina č. 89!" Zvolala průvodkyně a podívala se po místnosti. ,,To jsme my." Řekla babička. Ukázali jsme ženě lístky a čekali dalších pokynů. K nám se ještě připojili dvě dívky a postarší muž.

,,Takže, jménem společnosti bych vás chtěla přivítat na prohlídce lodi. Jmenuji se Trudy a následující dvě hodiny s vámi budu trávit v různých prostorách lodi. Pojďte za mnou, prohlídku začneme v recepci druhé třídy. Pokud byste měli nějaké otázky, tak sem s nimi." Představila se žena a odvedla nás do recepce druhé třídy. Byl jsem rád, že v té naší skupince není tolik lidí.

Zbytek kapitoly dovypráví Mike Dengler

Stál jsem u okna a vyčkával, kdy přiletí komety. Kapitán odešel do mapovny. Po chvilce ale vyšel ven a zamkl dveře. Nechápal jsem ho. On byl ale celé dny divný, takže jsem tomuto chování nepřiděloval nějakou velkou roli.

Opět jsem ale ucítil ten smrad, otočil jsem se a všiml si kapitána oblečeného v tom rudém zapáchajícím hadru. Pomalu přistupoval ke mně. ,,Pane?" Zeptal jsem se vyděšeně. ,,Denglere, teď si sedneš na židli a nebudeš dělat hluk." Pronesl až strašidelně a z kapsy vytáhl pistoli, kterou má každý důstojník ve výbavě. Namířil ji na mě. Začínal jsem se pomalu bát i o svůj život, musel jsem ale poslechnout toho blázna.

Sedl jsem si na židli a kapitán mě svázal provazy. ,,Pane, nechápu co to děláte?" Křikl jsem. Kapitán si ale jen stoupnul k ovládacímu panelu a něco na něm zadal.

,,Ochranné štíty jsou vypnuty." Pronesl počítač.

,,Pane! Co to sakra děláte?! Narazí do nás komety!" Zařval jsem.

,,Víte, asi to tak bude lepší. Bude lepší, když všichni ti boháči v první třídě zemřou. Celou dobu nás totiž uzurpovali, celou dobu námi Méněcennými pohrdali." ,,Vy jste Méněcenný?" Zeptal jsem se zmateně. Kapitán kývl a pevně sevřel kormidlo. Nemohl jsem nic dělat. Blížila se ohromná katastrofa.